Prosinec 2018

Kasie West: P.S. I like you

Neděle v 9:00 NEpřeloženo do češtiny
Lily jen tak z nudy napíše na školní lavici kus své oblíbené písně. A kdosi ji doplní… Náhle jim ke komunikaci nestačí deska stolu a musejí si začít schovávat dopisy. Jenže, kdo je tajný dopisovatel? A co když je to někdo, koho Lily nemá ráda?

Na Kasii West jsem narazila úplně náhodou. Pak jsem zjistila, že už jí i česky nějaké knihy vyšly, ale jejich hodnocení není až tak závratné, jak bych si představovala. P.S. I like you na tom, ale bylo jinak. A navíc jsem nečekala žádný zázrak, chtěla jsem jen lehkou knihu na odreagování. A vážně jsem měla šťastnou ruku.

"When I was dating, my girlfriend and I used to say, 'Don´t cry in front of him before date three.' "
"Cry?" I echoed, frowning.
"Yeah. Guys gets skittish when you cry."
"I don´t thing I have to worry about that one."
"You don´t cry?"
"I don´t make it to date three."

Pomalu zjišťuji, že jsem propadla románům v dopisech. Jistě, v dnešní době jsou spíš v esemeskách, ale pointa je stále stejná.

V téhle knize se nemusíte ptát, proč si sakra ta holka píše s někým, koho vůbec nezná, vždyť by to mohl být úchyl - ne, jednoznačně je to nějaký spolužák, takže proč tedy ne. Celou knihu vnímáte z pohledu Lily, která poněkud vybočuje z davu svou zálibou v hudbě mimo střední proud, oblečením, praštěnou rodinou, a tak podobně. Ale nemáte z ní pocit uťápnuté holčičky, co se bojí vystrčit nos, aby přes něj nedostala. Naopak, klidně se pustí do slovního sporu s hvězdami školy, i když tuší, na čí stranu se dav vždycky přikloní.

"Who are you talking to?"
"Myself."
"You do that a lot."
"I know. I´m the only one who understands me."

Autorka krásně rozevírá hrací pole, předhodí nám pár adeptů na titul dopisovače, i když asi všichni tušíme, kdo bude onen záhadný, a seznamuje nás s prostředím, ve kterém Lily žije a také s její minulostí.
Na téhle knize si obzvlášť cením nápadu, kdy Lily odhalí, kdo je onen kluk. Není přece pitomá a nepotřebuje nějaké šílené shledání na konci knihy. Místo toho zjistí jeho identitu asi v půlce knihy, a pak se musí popsovat s tím, že by byla radši, kdyby to nevěděla. Dál raději nic říkat nebudu, protože vám nechci prozradit víc, ale doopravdy se tu člověk dočká nečekaných zvratů - tedy alespoň pro tento žánr. Například se jedna z populárních slečen snaží Lily ztrapnit před celou školou. Scéna jak z Protivných sprostých holek nebo moderní Popelky, ale světe div se, Lily neuteče s pláčem, na opak se tváří jako by šlo o zcela běžnou záležitost a nenechá tu slepici, aby měla navrch.

If you want a romantic relationship with a guy, first he has to find you mysterious, than intriguing, than funny. In that order. If it´s in any different order, you are forever labeled friend.

Zkrátka a dobře, tahle kniha si na nic nehraje. Je přesně tím, čím slibuje, že bude. Dva náctiletí řeší svůj život, který není tak jednoduchý, jak by měl být - jak už to u puberťáků bývá, a ještě si to sami komplikují posíláním dopisů. Osobně si myslím, že až se budu chtít usmívat, tak tuhle knihu vytáhnu znovu. Proč taky ne, postavy jsou fine, zápletka také a Lilyina potřeba stále psát texty písní knize jen dodává.

Pokud máte rádi milé příběhy, ideálně s dopisováním, pak zkuste také: Řekni mi tři věci, Probuzení Simona Spiera, Dear Aron
Něco náročnějšího, ale stále s dopisy? Cinder & Ella
Raději něco s hudbou a texty? Možná jednou

Odkaz na Databázi knih (slovenský překlad)

Katherine Luka: Lovec věna

5. prosince 2018 v 7:00 Historické romance
Madelyn je bohatá dědička, miláček londýnské smetánky a hlavně je zamilovaná do George. Bohužel se potýká se závistivou macechou, která vztahu s mladým gentlemanem nepřeje a Madelyn posílá do ústraní. Fergusson je chudý venkovský baron, který nutně potřebuje kapitál.

Miška:

Sice českým autorům fandím, ale jejich tvroby se vždycky obávám. Hlavně pak, když jde o můj oblíbený žánr, který čtu sice ve velkém, ale jen zahraniční tituly. Vím, že hodně lidí má stejné obavy. Garantuji vám, že u Katheriny Luka se nemusíte ničeho bát.
Děj se odehrává v Británii, takže přesně tam, kde by měl, aby mi hned nevadilo české prostředí, na které prostě nejsem u historických romancí zvyklá. Lovec věna je navíc tak neuvěřitelně čtivě napsaný, že bych se nebála autorku rovnou srovnávat s Lisou Kleypas nebo Julií Quinn. Zkrátka s královnami historických romancí.
Katherina příhodně zvolila er formu a střídání úhlů pohledu obou hrdinů. Díky tomu znáte jejich pocity, hlavně pak Fergussony myšlenky jsou chvílemi hodně zábavné.

Starý White věděl, jak správně investovat, aby zabezpečil dceru. Ne jako ten pitomec, který zplodilo jeho! Inu, kdyby měl naději, že s někým takhle bohatým uskuteční výhodný obchod, nejspíš by taky vypotil pár zdvořilých frází o jejích vlasech, pleti a - očích!

Příběh ze začátku působí předvídatelně. A i kdyby vážně byl, nebylo by to vůbec špatné, protože u těhlech románků nikdo ani žádné pořádné zápletky nebo zvraty nečeká. Jenže ono to předvídatelné není, takže jsem byla neskutečně mile překvapená. Teda jasně, že je zřejmé, jaký to bude mít konec!
Madelyn mi byla sympatická a do Fergussona jsem se zamilovala. Bylo to čtivé a tak chytlavé, že se mi knížku vůbec nechtělo odkládat. Milé, vtipné, úsměvné i romantické a dokonce napínavé,... Zkrátka parádní.
Doufám, že se autorka bude tomuto žánru i nadále věnovat, protože těch opravdu dobrých knížek je v něm jak šafránu.
Je vážně velká škoda, že knížka nevyšla i v tištěné podobě. (Zatím, třeba se nadějeme :-D)

Zuzka:

Já mám tak ráda, když mě kniha mile překvapí!
K Lovci věna jsem se dostala náhodou a neočekávala jsem vůbec nic. Už po pár stránkách jsem ale očekávání mít začala, a to velká, protože se kniha jevila slibně. A zcela spokojeně můžu prohlásit, že mě nezklamala. Spíš naopak. Občas jsem si myslela, že je nástin příběhu zcela jasný a předvídatelný, ale opak je pravdou, autorka nám sice dává znát, kteří dva protagonisté k sobě patří, jelikož je příběh důmyslně vyprávěn z jejich dvou úhlů pohledů, bez toho aby potřebovala mít každou kapitolu označenou jménem vypravěče, ale to je tak vše, příběh je spletitý a zajímavý, ale není přeplácaný nebo nějak zásadně přitažený za vlasy.

Autorčin styl je neuvěřitelně čtivý, snad právě díky rychlému střídání pohledů hlavních hrdinů, které je ale napsáno velice promyšleně, takže se nemusíte bát, že byste se snad v dění ztráceli. Navíc je Lovec věna kniha plná humoru, nejednou jsem vyprskla smíchy nahlas a lidé se po mě dívali. Postavy jsou zde sympatické a vše působí uvěřitelně. Navíc - a to nejspíše udělá radost mnohým - se autorka vyhýbá popisu milostných scén. Jen čtenářům naznačí, co se asi tak dělo a plynule se přenese v příběhu dál. Takže se nemusíte obávat pětistránkového popisu manželských povinností nebo nocí plných vášně.

Lovec věna je jedna z knih, ke které se určitě ráda vrátím, budu ji doporučovat známým a bude mi neskutečně líto, že je to jen e-kniha a nemůžu si mít v tištěné podobě. Navíc jsem díky ní zvědavá i na ostatní autorčina díla.

E- knihu koupíte zde.

Pokud máte rádi historické romance mohlo by se vám líbit i Panství Edenbrook, série Ravenelovi a nebo série Bridgertonovi.

Odkaz na Databázi knih.

Vlastimil Vondruška: Epištoly o elitách a lidu

2. prosince 2018 v 9:49
Neuvěřitelně trefná kniha o současných poměrech na pozadí minulosti.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství MOBA.

Zuzka:

Vlastimil Vondruška je většině čtenářů znám jako autor historických detektivek nebo Husitské či Přemyslovské epopeje, přesto už přivedl na světlo světa i jiné knihy. Pochopitelně kromě historických prací. Epištoly o elitách a lidu volně navazují na Breviář pozitivní anarchie. Jedná se o knihy víc než současné a věnující se momentálním poměrům ve společnosti.

Někde jsem četl, že máme nejvíce politologů na jeden kilometr čtvereční. Máme mnoho slimáků a málo zelíčka.

Hned na začátku knihy autor vysvětluje, co chtěl říci názvem a také čtenářům sděluje, že ne každý literární kritik ví vše nejlépe. Z toho si můžeme vzít, že nikdo není bezchybný. Ani on. A v průběhu celé knihy se nedočkáte ničeho, jako je "objektivní" nebo vynucená pravda. A nikdo vám nebere právo na váš vlastní názor. Můžete s panem Vondruškou souhlasit a nemusíte.
Autor nám líčí historický vývoj určitých společenských a právních norem. Poukazuje na skutečnost, jak vše fungovalo dříve, většinou na základě zdravého rozumu, a jak to funguje dnes. Většinou zcela bez rozumu.

Dejte politikovi do misky bramboru, udělá z ní tisíc placek, všechny budou sice nechutné, ale bude vás jimi krmit pořád a pořád.

Obávám se ale, že se kniha vůbec nedostane k těm, kteří by ji "potřebovali nejvíce". Celá první kapitola je psána poněkud nepřístupným jazykem. Jistě, elitám - nebo těm, kteří mezi ně skutečně patří, nebude kniha připadat nijak složitá, používá běžný jazyk vzdělaných lidí, ale pokud jde o masy, nebo chcete-li lid, pak bych řekla, že se úvodní kapitola jeví prostě nestravitelná. Což je velká škoda. Pak už se totiž V. Vondruška přesune do sféry esejí, kde se vtipně a hravě obouvá do všeho, co mu na našich poměrech připadá neuvěřitelné. I tak by ale příště mohl zkusit fejetony. Jako vždy napřed shrne historický vývoj, který je prokládán citáty velikánů a až pak nám předloží naší situaci. V některých případech se vše může jevit neskutečně humorně a předkládáno s nadsázkou, z jiných přímo cítíte autorovu nevoli a umíte si představit, jak vrtí hlavou nad zprávami v televizi a diví se, jakým směrem se svět ubírá. Nevyhýbá se žádným současným tématům - od volby prezidenta, přes právo na držení zbraně, uprchlickou krizi až po "hnutí" Me too nebo kavárny Hate free. Je celkem jasné, že pro některé své názory bude jistě označen spoustou hanlivých slov, pravdou ale zůstává, že říkat si naštěstí ještě smíme, co chceme.

Proto opakuji výchozí tezi teorie elit - společenská nerovnost je věcí přirozenou a v lidských dějinách je konstantou nadčasovou a věčnou.

Skvělé je, že nikoho nenutí, aby s ním souhlasil. Jak sám řekl, pokud vám jeho šlehy nevyhovují, napište si vlastní.

Šlehy jsou jen šlehy, a pokud se vám nelíbí ty mé, nespílejte mi, ale napište si svoje a lepší.

Děda Petr:

Kromě oblíbených historických detektivek píše pan Vlastimil Vondruška i odborné exkurse do české historie. Dovede je podat poutavě tak, že se čtou takřka jako romány. V nedávné době zabrousil pan Vondruška i do dalšího žánru - sociologie a protože je historik, jak jinak než pohledem do minulosti, z níž se logickým putováním dostává až do současné doby. Jako velmi vzdělaný autor se dokáže na různé společenské jevy podívat z více úhlů a jako znalec svých předchůdců posoudit různou angažovanost svých předchůdců - kronikářů a spisovatelů. To vše čtenář najde v nejnovější jeho knížce, v Epištolách o elitách a lidu, jejíž závěry zasahují až do současnosti vtipnými a zasvěcenými glosami do soudobé politické praxe. Člověku neujde, že mnoho současných politických praktik má svoje kořeny v dávné minulosti a neujde mu, že političtí předchůdci dovedli být rafinovanější i úspornější proti svým současným epigonům. Nedá mi, než vzpomenout předchozí podobnou páně Vondruškovu knížku Breviář pozitivní anarchie (odkaz na Databázi knih), jíž reaguje na aktuální mezikontinentální migraci, opět z historického pohledu. Zatímco předchozí migrační vlny vyvolávaly klimatické změny, mocenské přesuny, náboženské výboje, nynější stěhování národů má téměř výhradně ekonomické pozadí. Rozčarování z této skutečnosti se táhne jako červená nit celou vzpomenutou knížkou. Nutno ještě dodat, že charakter obou dílek vyžaduje mnohem víc pozornosti čtenáře než detektivky ( jež sám autor označuje jako pohádky pro dospělé ) a tudíž i více času pro jejich porozumění.