muzikál Krysař

20. října 2018 v 9:00 |  Kultura
Dechberoucí muzikál z pera Daniela a Miriam Landových

Zuzka:

Muzikál Krysař je vážně nesmrtelný. Znám všechna jeho česká nastudování a viděla jsem dokonce i slovenské, takže jsem letos šla do divadla s obavami, aby se mi představení líbilo. Líbilo? To je málo. Byla jsem nadšená! Nová výprava a choreografie jsou struhující.

Člověk by nevěřil, jak skvělou práci odvede změna kostýmů. (Vím, jak špatně to může dopadnout - viz Drákula, kde motorkářský gang svlékli z kožených hadrů a dívky chodily po jevišti v uniformách sestřiček. Ble!) Ostrované jsou tentokrát laděni do fialova a oproti šedým halenám "chudiny" a nevýrazným kulisám působí neuvěřitelně.
Řekla jsem, že jsou kulisy nevýrazné? To ano, ale jen do barvy. Jinak točny a další divadelní fígle odvádějí tu nejlepší práci. Kromě toho, že se díky posunu mění jednoduše, ale prakticky scéna, vytváří se i neuvěřitelný efekt. Stačí jen, aby skupina rozčilených vesničanů vyjela ve štronzu ze stínu do popředí, které je osvětlené a divák nestačí tajit dech.
Kromě skvělých hereckých a pěveckých výkonů - a snad ani nemá cenu jednotlivě jmenovat, byli skvělí všichni (nejspíše je rozeberu později) - mi učarovali tanečníci. Dobrozláci byli vždy skvělí, ale tentokrát (Zuzana Havrlantová a Jiří Minařík) mi přišli snad ještě lepší. Choreografie byly nápadité a je-li to možné, tak i skvěle zahrané. Na dramatičnosti dodávalo i množství krve. Z dřívějška si nepamatuji Dobrozláky krvavé, ale rozhodně to bylo plus. Navíc jsem se nemohla zbavit dojmu, že své neuvěřitelné kreace provádějí, zatímco jsou téměř smrtelně ranění.

Kromě vynikajícího mladého tanečníka zobrazujícího Krysařovu duši (Štěpán Köhler), jehož bohužel už nemůžete nejspíš vidět, protože právě na našem představení se s ním ostatní účinkující loučili jelikož Štěpán vyrostl, a to je u některých rolí problém, byl do představení přidán i vtipný element - poskok starosty. Zajímavé je, že nepřibyla jediná replika. On totiž říká tak půlku vět, které dříve patřily právě starostovi - v našem podání Martin Zounar. Přiznávám, nikdy jsem ho neměla za velkého herce, ale teď se omlouvám, role mu sedla fantasticky!

Když už je řeč o krvi - vystupňované byly i některé scény, smrt Rózi nebo vražedná výprava do města. V muzikálu bylo celkově víc násilí, ale bylo vyobrazeno tak dobře, že si jej už neumím představit bez toho. Mohlo by se zdát, že se vraždění ostrovanů pohybovalo na hraně, ale rozhodně bylo na té správné straně a jen úroveň představení vyšvihlo o něco výš. Pokud to ještě šlo.

Zpěváci - to je asi to, co všechny zajímá v muzikálu nejvíce. Pro mě byla většina jmen neznámá. A není to proto, že bych neměla muzikály ráda. Naopak. Jen jsem na ně před lety přestala chodit, protože mi vadila masová a podle mě ne kvalitní produkce. Jenže Krysaře jsem si pochopitelně nemohla nechat utéct. Přemysl Pánek byl dokonalým zobrazením Krysaře. Oproti dřívějším představitelům má nespornou výhodu a tou je jeho výška. Scény, kdy se mu někdo snaží dostat na kobylku, on se postaví, minimálně o půl hlavy převýší všechny kolem a ledovým, hlubokým hlasem Krysaře prohlásí cosi, co troufalce usadí, jsou jednoduše neuvěřitelné. A k dobru mu připočítejte nádherný hlas, který je patrný nejen v pěveckých vystoupeních. Marie Křížová nám ztvárnila Agnes a já opět nemůžu být spokojenější. Její hlubší polohy jsou strhující a člověku naskakuje husí kůže. Pravdou ale je, že mě osobně víc zaujala představitelka Rózi Charlotte Doubravová. Sesterský duet byl taj vypjatý, že by se emoce daly krájet. Dámy, tleskám vám.

Asi bych neměla jmenovat všechny, ale někdy to jinak nejde. Milan Peroutka jakožto Štěpán byl pro mne chvíli záhadou. V hlavě mám neustále Jana Apolenáře a těžko se mi od něj odprošťovalo. Netrvalo to však dlouho. Peroutkův Štěpán je jiný. Mladší, naivnější. Na konec se pro mě stal neuvěřitelně výraznou postavou. Měla jsem pocit neuvěřitelné manipulace, kdy Krysař ovlivnil naivního kluka toužícího po ideálech pravdy a svobody a přivedl jej na krvavou cestu, ze které není návratu. Takhle jsem to s Janem Apolenářem nikdy nevnímala. A popravdě, stojí to za to. Možná právě proto mi tentokrát nepřipadala tak výrazná role rybářky Štěpánovky (Kateřina Steinerová), ačkoliv na její Nenávistou píseň také nezapomenu.

Ráda bych ještě vyzdvihla komediální talent Jana Vlase a Pavla Dytrta, kteří proplouvají z role do role a nádherně představení osvěžují. Stejně tak hostinský v pojetí Jakuba Šlégra je pro mě nezapomenutelný. Jistě mi odpustí, protože jde jen o roli - ale byl dokonalý slizký mamonářský pavouk!

Pokud bych měla hledat mouchy, pak by jich bylo poskrovnu - asi bych řekla, že se mi nelíbil humor, který byl vměstnán do poslední scény Krysaře s Osudem (Robert Jašków). Podle mě tam nepatří, i když byl Osud tentokrát laděn rozverněji, zas na druhou stranu chápu, že po takovém konci, jaký nám muzikál Krysař dává, mohli mít tvůrci pocit, že je třeba atmosféru trochu odlehčit.

Pak bych nejspíš vytkla osvětlení - občas se stalo, že byli tanečníci na balkóně jeviště a skutečně byli utopeni ve stínech - ne tak abych je nemohla vidět, ale dost na to, aby si jich většina nevšimla, a to je neuvěřitelná škoda. Navíc je pravda, že já je vyhledávám.

A tím jsem s mouchováním skončila - vidíte - prakticky žádné chyby to nemá. Snad jen jednu vtipnou - a to fakt, že by si měl režisér/choreograf občas sednout na balkón a podívat se, jestli není tančícím dívkám vidět pod sukně. Ono totiž je. Ale spokojeně mohu prohlásit, že všechny nosí spodní prádlo :)

Ale co je největší chybou? Stále není DVD. Žádný záznam z představení. Nic… A hlavně se ani neplánuje. Trochu mě těší, že jsme se dočkali alespoň nového dvoj CD, kde najdeme písně v podání nových i dřívějších interpretů, ale totéž to není. Doufám, že si zodpovědní lidé nemyslí, že by jim pak na muzikál nikdo do divadla nepřišel. Naopak. Vyprodáno by bylo pořád a ještě k tomu by nám jejich dílo neustále znělo doma.

Velké a skutečně významné plus mají tvůrci za to, že do díla nepřidali žádné politické narážky, a toho si nesmírně cením, protože poslední dobou jsou vážně všude. Ať už se to hodí nebo ne. A hlavně nebývají ani skryté, natož promyšlené. Krysař je skvělý sám o sobě tak, jak je.

Jak už bývá v Divadle Kalich zvykem, dostanete také přídavek. Jednu píseň, o kterou se podělí všichni účinkující. Jako vždy je to pohlazení po duši a třešnička na dortu. (Přiznávám, my měli v rámci loučení se Štěpánem Köhlerem přídavky dva :) )

Čili - mohu-li vám doporučit, udělejte si výlet a vyrazte na Krysaře. Na lístky se čeká půl roku. No a? Já taky čekala. Celou tu dobu jsem se těšila a byla jsem patřičně odměněna.

A že jednu z nejlepších romantik napsal chlap? A proč ne :)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama