Mariana Zapata: Dear Aaron; From Lukov with Love

18. října 2018 v 10:04 |  NEpřeloženo do češtiny
Ruby si v rámci dobrovolnické činnosti dopisuje s Aaronem, vojákem, který právě slouží na misi. Jenže jejich maily se stanou osobnějšími a osobnějšími.

Miška:

Knížky formou dopisů všeobecně nemám ráda. Nevadí mi sem tam nějaká sms, ale na dopisy jsem nikdy nebyla. Alespoň do Dear Aaron. První 3/4 knihy jsou pouze formou mailů/vzkazů, pomocí nichž postupně líp a líp poznáváte hlavní hrdiny. A ty první 3/4 knihy jsou nádherné.
Ale to, na co jsem se nejvíc těšila, mě pěkně zklamalo. Poslední 1/4 knížky je Rubyin úhel pohledu, žádné dopisy, a už to prostě není ono. Ruby je sice úžasná a strašně se mi líbí, že je švadlena, ale ta její uťápnutá povaha mi nějak nesedí. Mám radši sebevědomější hrdinky a ta její nejistota na mě byla prostě moc. Na druhou stranu se Marianě musí nechat, že ji napsala parádně a s tím, co se postupně čtenář o hlavní hrdince dovídá, by to asi ani jinak nešlo, ale i tak...
Bohužel tedy knížku musím zařadit až za TOP Marianiny tituly. Tedy za Kulti, Wall of Winnipeg and Me (Amazon) a From Lukov with Love (níže).

Zuzka:

Dear Aron je druhá kniha, kterou jsem od Mariany Zapaty četla. Rovnou jsem byla varována, že je slabší. Ale pche! Slabší? Tak to sotva! Jak se zdá, Zapata slabší kousky ani nepíše. Jistě, každý si nakonec oblíbí některé postavy víc a jiné méně, ale to neznamená, že by její knihy byly špatné. Naopak.

Dear Aron má tu ohromnou výhodu, že začíná formou mailů. V podstatě půlka knihy se odehrává jen v "dopisové" formě. Maily, Skypeové zprávy (no ano, žádný Facebook, jelikož tehdy ještě tak nefrčel), a tak podobně. Čtenář se tak do knížky začte neuvěřitelně snadno, říkejte si, kdo co chcete, ale síla vzájemného dopisování je prostě velká. Jak v knihách, tak v realitě.
Později se přeneseme do hlavy hlavní hrdiny Ruby, a ta je hodně jiná, než jsou dnešní moderní hrdinky. Ruby má pošmodrchané sebevědomí, je v podstatě nerd a ještě k tomu si vůbec neumí stát sama za sebou. Jistě - má k tomu své důvody, ale většinu času se člověk směje tomu, jak je natvrdlá - v tom roztomilém významu slova.

Navíc se tu seznámíme s její rodinou, která je skvělá sama o sobě, i když každý člen má své chyby. Tou dobou ještě netušíte, že zmiňovanou mladší sestru Jasmin byste si měli pamatovat, jelikož bude hlavní hrdinkou dalšího románu.

Za mě tedy Dear Aron vážně boduje. Je to jiné, roztomilé a sladké jako celá Ruby, ale rozhodně z toho nebolí zuby. I když asi tak od třetí stránky její ich-formy mlátíte hlavou do knihy a říkáte si, proč ti dva jen ztrácejí čas a už konečně nejsou spolu. :D
Jasmine je profesionální krasobruslařka, která se věnuje sportovním dvojicím, ale její kariéra se ani trochu nepodobá medailovému snu a momentálně je bez partnera. Za to Ivan Lukov se může pyšnit všemi možnými poháry a medailemi, s Jamine se navzájem nesnáší, a přesto se na jeden rok stanou krasobruslařským párem.

Miška:

Miluju sportovní příběhy! Miluju cílevědomé odhodlané hrdinky. Miluju Marianu Zapatu. A jisto jistě miluju tuhle knihu.
Sice se obejdete bez přečtení Dear Aaron, ale je lepší, když ho budete znát. Přece jen je Jasmine Rubyina mladší sestra, a díky předchozímu "dílu" toho o Jasmine a její povaze už hodně víte.

About Jasmine who dosen't like unicorns because she likes Pegasus, because they can fly.

Kniha se mi líbila od úplného začátku, i když jsem si nebyla jistá, jestli si udrží mou pozornost. Všeobecně moc nejsem na ty páry, jejichž vztah začne tím, že se už roky nenávidí. Mám totiž problém jim tu nenávist věřit. Tady jsem s tím problém tedy neměla. A Jasmine je napsaná tak krásně od rány, a tak zahleděná do svých problémů, že jí tu její nevědomost a nenávist vážně věříte. Vždyť ona sama jí věří.

Of course there was nothing he could do that I couldn't do better.

Každopádně Ivan za ní nezaostává, i když teprve postupně odhalujete jeho motivy a pravou povahu. K tomu si přičtěte všechnu tu dřinu na trénincích, snahu o jakž takž normální život a je z toho dokonalá knížka.
Za mě je to jedna z nejlepších knížek, co se mi letos dostala do ruky a určitě si ji ještě hodněkrát přečtu.

That's what my life had come to? People being proud of me for keeping my mouth shut?

Zuzka:

From Lokov with love… právě jsem ji dočetla, takže jsem příběhu úplně plná. Další Zapata, takže víte, že máte čekat slow-burn román se šťastným koncem. Víte také, že vše dostanete jen z jednoho úhlu pohledu a ten tentokrát patří Jasmin, která je někde na cestě mezi tvrdohlavým dítětem a odhodlaným dospělým, a hlavně je vám jasné, že ne všechno bude na konci vysvětleno. Jistě, hrdina Ivan Lukov nás nechá nahlédnout do karet, s kterými hrál (a popravdě - prevít to měl dost promyšlené), ale některé věci si prostě musíte domyslet a dotvořit sami. A to je asi ta hezká část, i když já osobně bych pár maličkostí podrobněji brala.

His first name reminded me of Satan. I was pretty sure his parents had adoptet him straight out of Hell.

Kromě faktu, že se Ivan a Jasmine ze začátku nesnášejí a nadávají si doopravdy originálně (doufám, že to překladatelé nezazdí, až na to jednou přijde), musíte ocenit i vývoj jejich situace. Rozhodně to není tak, že se Ivan objeví na ledu a jí spadne brada, to vážně ne. Zapata pracuje s psychologií postav, kterou ale není potřeba převrátit naruby, jen je nechat, aby spolu trávily čas, a ono to nějak půjde. A taky že jde.

My dad thought it was funny to say, that I only had two emotions: indifferent and pissed off.

Zapojení jiných postav, Jasmininy rodiny, je brilantní, známe je přece už z předchozí knihy a autorka z toho jen těží.
Mohla bych psát ještě asi hodinu, ale dělat to nebudu. Tahle kniha je prostě nádherná. Znáte film Ledové ostří (odkaz)? Tak zhruba tak. Musíte si ji pročíst a zamilovat si ji tak jako já.

Odkaz na Amazon.

Pokud máte rádi sportovní příběhy, přečtěte si taky ostatní TOP knížky Mariany Zapaty: Kulti, The Wall of Winnipeg and Me (Amazon) a nebo od české autorky z krasobruslařského prostředí Bronzovou medaili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 18. října 2018 v 11:54 | Reagovat

Páni, tak dlouhý text. Přečetl jsem to a obdivuju, že jste se tři blogerky spojili a vytváříte jeden článek a tím ho děláte obsáhlejší! Je zajímavé, že Miška a Zuzka mají naprosto rozdílný názor na popisové psaní knih. :D Je hezké, že čtenář si uvědomí, že pro něj může být jiná varianta pravidivá a vy mu jenom vlastně předáváte svůj názor.

Trochu změnte dess, ať to tady lépe vypadá, třeba to dejte nastarost nějakému grafickému blogu - Monika-graphic

Jinak na svém blogu mám tři měsíce dělaný crossover. Byl bych rád za komentář. :)

2 knizniholky knizniholky | 18. října 2018 v 12:31 | Reagovat

[1]: Děkujeme za pochvalu.
Přesně tohle byl náš záměr, předat názor :)
Víme, že žádná z nás není grafik, děláme, co můžeme. Děkujeme za tip. A na tvůj blog  se podíváme, pokud zjistíme jak :D

3 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 18. října 2018 v 12:35 | Reagovat

[2]: http://magicmax.blog.cz/1807/scooby-doo-a-garfield-crossover-jak-jsem-plnil-sen-flotina
Děkuji moc! Dneska jsem se rozhodl, že zkusím vyhledat blogy, které jsou něčím zajímavé a poslat na ně typy na blog dne do redakce Blog.cz držím Vám palce! A proto jsem vás upozornoval na tu grafiku. Blog dne někdy není o tom, že čtenáře uvábí nadpis článku, název blogu ale dess. A nevím, kolik lidí by přilákal váš dess. Ale určitě by se našel někdo koho by zajímal blog jenom protože je o knihách. :)

4 knizniholky knizniholky | 18. října 2018 v 12:38 | Reagovat

[3]: Díky.
No jo, co naděláme. Za nás by klidně mohl být blog jen černý text na bílém nebo naopak. Přece jen má jít o obsah, ale všichni víme, že knihu prodává hlavně obal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama