Lena Valenová: Náhodní lháři

11. října 2018 v 11:24 |  Young Adult
To, co by se mohlo zdát jako začátek dokonalé romantiky má k pravdě hodně daleko. Jedna lež vede k druhé, a tak se Elena a Michael ocitají v obří pavučině, ze které není cesty ven. Nebo jsou spíš Julie a Antonio?

Za recenzní výtisk děkujeme samotné autorce.

Zuzka:

Přiznám se bez mučení, že jsem neměla valná očekávání, když se mi kniha dostala do ruky. A byla jsem mile překvapena!

Prolog nás přivede do Římského dětského domova, kde se seznamujeme s dvěma protagonisty. V podstatě o nich nevíme nic. Jenže oni sami o sobě také ne, takže se to výborně hodí. Důležité ale je, že čtenář dostane informaci o nejasném původu chlapců - Luise a Antonia. Tuhle znalost totiž hrdinka knihy Elena nemá. Jaký je pro ni tedy šok, když zjistí, že se z její prázdninové lásky Antonia vyklube někdo úplně jiný a ještě se nakvartýruje k ní domů?

Dalo by se říci, že je celá kniha tak trochu detektivka. Elena pátrá po informacích o Michaelově/Antoniově životě, jelikož je přesvědčená, že ten kluk něco tají. Což o to, pravdu by měla, ale problém je, že i sám Michael/Antonio musí na všechno přijít, jelikož má v paměti bílá místa.

Vyzdvihla bych pár věcí, zaprvé er-formu. Autorka skvěle využívá jejího potenciálu a nechává nás nahlédnout do hlavy více postavám, můžeme si tak o nich udělat lepší obrázek a hlavně zjistíme, jak se která situace jeví komu z nich. A to se v "detektivce" moc hodí, dále pak Elenin ironický pohled na svět a zdravou dávku sebekritiky, a v neposlední řadě fakt, že se tu hlavní postavy skutečně nesnášení. A když se nemají v lásce, dávají si to řádně sežrat. Může se zdát, že má Michale/Antonio navrch, ale Elena mu vážně nezůstává nic dlužná. Nemám ráda uťápnuté a věčně ublížené hrdinky, a to ona skutečně není.

Myslela si tenkrát, jaké štěstí měla, když ji zaregistroval hned první den. Po třech letech už tak optimistická nebyla.

Co bych naopak vytkla (kromě faktu, že si budu muset přečíst další díly, jelikož vážně chci vědět, jak to dopadne) jsou určitá klišé. Autorka se jim celou dobu krásně vyhýbala - protože i letní románek, který je poměrně předvídatelný, je nakonec využit v prospěch celé knihy a Elena sama vidí, kam to vede, když si myslí, že život je jako román. Jenže v posledních dvou kapitolách zjistíme, že se některým věcem nevyhneme. Jak krásně na čtenáře působí, když tuší, že jsou Luise i Antonio skuteční zmetci, ano, možná mají trochu výčitek, ale… zas tak moc je nepálí. Jenže je vážně nutné, aby byli ze všeho vysekáni pomocí osudu a náhod? Proč by hrdina nemohl mít nějaké ty mouchy? Jistě - ještě jsem nepřečetla celou sérii, takže je možné, že se nám děj víc zašmodrchá, ale zatím to vypadá tak, že čtenářkám nezbyde než se do ublíženého a životem zkoušeného Michaela zamilovat, litovat ho a odpustit mu cokoliv, protože přece chudák tolik trpěl a ještě má ze svých podvodů, které ani podvody nejsou, špatné svědomí... A to je popravdě celkem škoda.

Pochopitelně se tu najde pár překlepů, ale vem to čert. Spíš bych ocenila trochu jiné řazení odstavců v momentě, kdy se z hlavy jedné postavy přesouváme do druhé. Některá místa přímo volala po volném řádku.
Skvělé ale je, že nám první díl neprozradil všechna tajemství, jen je pěkně nakousl, můžeme si udělat vlastní obrázek o tom, jak se vše bude vyvíjet, ale s jistotou nevíme nic. A já doufám, že všechna ta bílá místa autorka vyplní něčím skutečně zajímavým a pokud možno nepředvídatelným. Zatím jsou pro mě Náhodní lháři hezká odpočinková letní četba, ale mohli by být i něco víc, no uvidíme...

Miška:

Musím se přiznat, že z knížky nejsem tak nadšená jako Zuzka.
Nápad? Super. Kluci z dětského domova se záhadnou minulostí. Letní láska ze zahraniční dovolené, studijní pobyt, detektivní zápletka. Asi nejlepší je právě ta detektivní zápletka, protože Elena vlastně neví, že neodhaluje tajemství samotné. Vždyť ona odhaluje Michaelovo pátrání a ne nějakou konkrétní nepravost.
Proč z knížky ale nejsem tak nadšená? Vlastně to má jen 2 důvody.
1) Elena mi byla nesympatická. Sama Michaelovi lhala, ale jen on byl ten špatný. Ano, ta facka mu sedla, ale myslím si, že tím by to pro ni mělo skončit. Tak je to děvkař! No to je toho! Ale ona mu musí líst do notebooku, mobilu, slídit mu v pokoji a teprve až pak zjišťuje, že Michael možná má za lubem něco víc, než pár zlomených srdcí. A jestli hrdinka má sloužit jako vzor, tak nevím, nevím, jestli šmejdění v cizím soukromí je to pravé ořechové.
Na druhou stranu takové chování připadá u knížních postav většině čtenářů normální, takže proč, ne? :D
2) Na můj vkus bylo v textu moc zbytečných informací. Například dva odstavce věnované zakrývání pupínku? Proč? Dobře, když už čtenář musí vědět, že Elena má pupínek, proč musí vědět, že prohledávala kufr, aby se dostala ke kosmetické taštice a v té taštičce vyhrabala růžovou tubičku s krycí tyčinkou...

Ale jak jsem psala, tak nápad byl super a celkově kostra příběhu byla povedená :-)
Tečka.

Jestli máte rádi "středoškolskou romantiku", pak rozhodně doporučujeme: Řekni mi tři věci, Moře klidu. Můžete zkusit i "telenovelově" laděnou Papírovou princeznu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama