Říjen 2018

Johanna Lindsey: Nádherná bouře

29. října 2018 v 10:00 Historické romance
Neohrožená Jack si po svém únosu sice užívá plesovou sezónu, ale raději by spolu se zbytkem rodiny osnovala pomstu Parchantovi, svému únosci. Jenže pak jí na plese učaruje záhadný gentleman.

Miška:

A je tady již 12. díl Malory Family (odkaz na Databázi knih) a musím říct, že je opět povedený.
Johanna Lindsey je skvělá, sice jsou její romány všechny na jedno brdo, ale mně to teda nevadí! Aspoň pokaždé vím, co zhruba můžu čekat :D Na téhle sérii je super, jak na sebe jednotlivé díly navazují, a jak se najednou bývalí prostopášníci, piráti, prostě hrdinové z předchozích knížek ocitají v rolích otců. Asi díky tomu patří tahle série mezi mé nejoblíbenější (v rámci žánru samozřejmě!).
V případě Nádherné bouře je Jack (Jacquelin) autorčina typická hrdinka - sice je to spíš takový mladík v dámském těle, ale stále dost ženský na to, aby vás to neotravovalo. A Damon je sice drsňák, ale od Jack se rád nechá očarovat. Nechybí tady opět pořádná dobrodružná plavba, s několika zapeklitými otázkami, zvraty, silácké řeči Maloryů, chlapská nevraživost mezi jednotlivými větvemi rodiny a hezká romantická linka, kde hrdinka přebírá iniciativu do svých rukou.
Prostě jsem se opět bavila. I když hlavně zásluhou Jamese, otce hlavní hrdinky - bývalého piráta, který mi v několika předchozích dílech přirostl k srdci ze všech postav nejvíc.
Kdo už Johannu Lindsey znáte a máte rádi, tak se máte rozhodně na co těšit :-)

A jen malá vsuvka: Kdo psal tu anotaci?! :D Dotyčný totiž zjevně nečetl ani jeden přeložený díl z celé série, protože označovat v ní Jamese za piráta známého jako Černý jestřáb?! Když v celé sérii je to prostě Hawk?! A už je jedno jestli pirát nebo kapitán :D To je přece ostuda ;-)

Odkaz na Databázi knih.

Nádherná bouře je vhodná pro fanoušky Sabriny Jeffries a Stephenie Laurens.

Doporučujeme - nejen pro děti a puberťáky

23. října 2018 v 9:39
Dobře víme, jak je těžké najít tu správnou knihu. Ale dalece horší je vybírat knížky pro jiné lidi. Nebo třeba děti :D
Proto tu pro vás máme pár tipů, s kterými nemůžete šlápnout vedle. Tedy pokud zrovna váš cíl netouží po horském kole, dovolené na Bahamách nebo sadě dlát.

Předesíláme, že vám jen těžko doporučíme něco, co nečteme, tak se na nás nezlobte za nedostatek komiksů, psychothrillerů, knih osobního rozvoje a kdo ví, čeho všeho ještě.

Pro chlapce

I kluci můžou číst, jen jim musíte dát do ruky tu správnou věc

1) Hergé: Tintinova dobrodružství - ano, jsou to sice komiksy, ale někde se začít musí. A hlavně jsou dokonalé! Odkaz
2) John Flanagan: Hraničářův učeň (recenze) - nádherné fantasy, jak z Pána prstenů, jen pro mladší čtenáře. Příběh vypráví mladý Will, který s postupem 12 knih roste. Odkaz A pokud už máte Hraničářova učně přečteného, určitě neváhejte a sáhněte po jiné sérii tohoto autora. Například: Bratrstvo
3) S Harrym Potterem (recenze) je jeden velký problém - lidé se nás často ptají, jestli si to mají jejich děti přečíst. Odpověď je jednoznačné ANO - ale... nedávejte jim to číst všechno ve 12 letech. Harry stárne a problémy sedmnáctiletého kluka, který bojuje o život, nejsou to, čím by se měl mrňous na prvním stupni zabývat. My na každou knihu čekaly rok. A i když nás to štavlo, je to nakonec moc dobře.

Pro holčičky

My víme, že mají rády všechny ty Pupíky (Dubuc) a Barbienky, ale pokud byste přece jen chtěli něco jiného.

1) B. Bryant: Dívky v sedlech. Nemá cenu tomu vzdorovat. Láska ke koním, síla přátelství, to se většině holčiček prostě líbí. Odkaz
2) W. Hohlbein: Děti kapitána Nema. Ať nediskriminujeme a neškatulkujeme, i holčičky mají rády dobrodružství a tohle vážně stojí za to! Hlavní hrdina je syn toho slavného kapitána Nema a se svými kamarády zažívá spoustu dobrodružství. Prostě detektivní zápletky s lehce nadpřirozenými záhadami z minulosti (třeba Atlantida!). Možná je to i pro puberťačky začátečnice (12-13 let), ale spíš takové, které nezajímá jen líbání, šminky a móda. Odkaz
3) I. Pacovská: Sedmý smysl - nádherný příběh od české autorky. Hlavní hrdinkou je Hanka, která se společně se svými přáteli dostává do světa plného magie. Neuvěřitelně čtivé, poučné a potavé knihy. Takový český Harry Potter. (Odkaz)
4) J. Townsend: Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová. (recenze) Nový kouzelný svět, sympatická hlavní hrdinka, co poznává svou hodnotu, zkrátka příběh, který učaroval holčikám po celém světě. Ideální jako ukládací knížka, protože bude bavit i rodiče :-)
A pochopitelně Harry Potter - ale jak už jsme napsaly výše u chlapců - je třeba ho neuspěchat.

Pro puberťáky

Jasně že čtou i něco jiného než Maxim

1) Frank Herbert: Duna - sci-fi, podle mě stále jedno z nejlepších. Pouštní planeta Arakis je už fenomén. Knihy byly dokonce tak úspěšné, že autorův syn začal psát další doplňující díly. Odkaz
2) L. Coreia: Lovci monster (recenze) - Náš svět není takový, jakým se jeví. Žije tu totiž kdejaká havěť a mnoho organizací se živí jejím lovením. Mezi nimi i Lovci monster s.r.o. Owen je pravý hrdina, který nejde daleko pro ránu pěstí ani vtipnou hlášku. Na druhou stranu ctí ženy jako drahocenný poklad a přátelství je mu svaté.
3) S. Westerfeld: Leviatan - Steam punk, nevíte, co je to? Žánr, kdy jsou do historických událostí zapojené moderní vynálezy nebo dokonce sci-fi prvky. A Westerfeld s tím vším zachází doopravdy mistrně. Vystavěl napínavý příběh z doby první světové války, ve kterém potkáváme chodící tanky nebo létající symbiotické velryby. Nenechte se zmást, nejedná se o žádnou pitomost, knihy jsou vážně nápadité, ale ne praštěné. (Odkaz)
4) V. E. Schwab: Tvář magie - Příběh čtyř paralelních Londýnů. Kell jakožto antari je schopen procházet mezi jednotlivými světy, jenže udělá i pár hloupostí, poruší nějaká ta pravidla a drama se rozjíždí. A když se ke všemu připlete svérázná zlodějka Lila, není o akci nouze. Navíc se nemusíte bát, Schwabová všude necpe milostné zápletky. (Odkaz)

Jestli se chcete zeptat, co si myslíme o Terrym Pratchettlovi a jeho Zeměploše, pak nemůžeme soudit. Nikdo z nás ji nečetl, ale zrovna v tomhle případě si myslíme, že není tak slavná pro nic za nic. Jen to množství knih... asi 60... pfff

Pro puberťačky

Zříkáme se zodpovědnosti za přehnané nároky na muže, které budou dívky po přečtení těchto knih mít :D

1) Richelle Mead: Vampýrská akademie (recenze) - série plná upírů, přátelství, nenávisti i lásky. Rozhodně tu holky najdou dobrý vzor ať už v Rose nebo v Lise, kterým není cizí paličatosti ale nai zodpovědnost. Zdejší hrdinky nejsou žádné hloupé nány.
2) M. Meyer: Měsíční kroniky (recenze) - Retellingy Popelky, Karkulky, Lociky (Na vlásku) a Sněhurky v napínavém sci-fi podání, ve kterém se s přibývajícími díly nabalují noví hlavní hrdinové. Mezi knihomolkami je to jedna z nejoceňovanějších sérií.
3) K. Gier: Drahokamy (recenze) - cestování v čase a hlavní hrdinka, co se k tomu dostala vlastně omylem. Vždyť ona byla černá ovce rodiny a ne ta vyvolená!

4) S. J. Maas: Dvůr trnů a růží (recenze) - Tohle by mohla ocenit snad každá dívka, slečna, žena dejme tomu od 15 let? Začíná to převyprávěním Krásky a zvířete, ale dostanete postupně o tolik víc! A rozhodně tam čeká hlavní hrdina, kterého bude každá milovat. Druhý díl je dost často skloňován jako jedno z nejpovedenějších fantasy pro dívky, slečny... Odkaz
5) E. Kennedy: Off-Campus (recenze) - V každém díle jiný ústřední pár. Trocha nepěkné minulosti, se kterou se hrdinové perou a jinak pohoda, sranda... prostě odpočinková četba. Pokud vám nevadí lechtivější scény. Odkaz
6) Řekni mi tři věci (recenze) nebo Probuzení Simona Spiera (recenze) - obě knížky jsou středoškolskými románky, ve kterých si hlavní hrdinové dopisují s někým neznámým. V obou knížkách jsou sympatické postavy a řeší se v nich celospolečenské problémy. Řekni mi tři věci (Odkaz) nám naprosto učarovaly. Simon (Odkaz) se nám líbil, ne však tolik, za to se o něm mluví jako o průlomovém díle YA literatury.

Kamarádkám, sestrám a možná i maminkám


1) Colleen Hoover - cokoliv. Tahle autorka je úžasná. Příběhy plné emocí, které vás nenechají knihu odložit. Pokud vládnete angličtinou, rozhodně se pusťte do originálů. Básně a texty písní jsou přeložené dost mizerně. Dokonalé knihy jsou: Odvrácená tvář lásky (recenze), Možná jednou (recenze)
2) Mariana Zapata - cokoliv - dobře, moc na výběr nemáte, česky zatím bude jen Kulti (recenze), ale to je neuvěřitelně výborná kniha, takže hurá do ní! Navíc - Mariana píše příběhy ze sportovního prostředí. A to se jen tak nevidí. A ona to vážně umí!
3) Elle Kennedy (popřípadně společně se Sarinou Bowen) - Seŕie Off-Campus (recenze) a série Wags (recenze). Vše se točí kolem hokejistů. Mladší jsou univerzitní hráči a ve Wags jde už o profesionály. Každý z nich má ale za sebou něco, co neříká na potkání. (Věřte nám, že obálky jsou na těch knihách to nejhorší! Do těď si klademe otázku: Proč?!)

Pro babičky a dědečky

Vždyť je ty křížovky nemůžou bavit věčně :)

1) Vlastimil Vondruška: Letopisy královské komory - detektivky, které píše skutečný historik, jsou zasazené do doby Rudolfa II. Vyšetřovatel Adam z Dobronína vás provede spletitým životem tehdejší doby. Odkaz
Od V. Vondrušky zkuste cokoliv. Například Hřišní lidé Království českého (odkaz) nebo historické rekapitulace našich dějin Husitská epopej (odkaz), Přemyslovksá epopej (odkaz).

Pro všechny, kteří lační po krvni aneb thrillery a detektivky

Bez trochy napětí je život nuda, no ne?

1) Steve Berry - Pokud se vám líbí filmy s Jamesem Bondem, máte rádi tajemství a trocha historie vás neunudí, Berry a jeho série s Cottonem Malonem (recenze Zteacený řád) je tím pravým. Cotton je bývalý vládní agent ministerstva spravedlnosti, který vede své knihkupectví v Kodani. Ale jeho minulost skvělého agenta ho nenechá na pokoji. Vydává se řešit záhady Svatého grálu, Alexandrijské knihovny nebo třeba objevovat tajemství Terakotové armády. Pokud nechcete začínat hned touto sérií, Berry píše i samostatné knihy s podobnou tematikou. Co takhle objevit ztracenou jantarovou komnatu? ;) (odkaz)
2) Douglas Preston a Lincoln Child - velmi zvláštní agent A. X. L. Pendergast řeší detektivní záhady s prvky thrilleru. Specializuje se na případy, které zdánlivě nemají řešení a svými metodami a uměním vidět důkazy, které jiní přehlédnou, rozlouskne vraždy zdánlivě nevysvětlitelné. (odkaz)
3) Jo Nesbø - král severských detektivek. (recenze Macbeth) Pokud stále váháte, jestli se pustit do série s Harry Holem. Tak neváhejte. Nesbø je mistrem ve svém oboru a jeho detektivky jsou naplněny temnotou, severskou zimou a tajemnem. (odkaz)
4) Kathy Reichs - autorka je mimo jiné antropoložka, tudíž knihy o Temperance Brannanové jsou inspirovány skutečností a prostředí antropologie je velmi přesné. A ano máte pravdu, Reichs je i autorkou předlohy pro seriál Sběratelé kostí. (odkaz)

Pro každého

Existují knihy, které si může (a možná by i měl) přečíst každý...
1) Suzanne Collins: Hunger Games (recenze) - asi každý zaznamenal boom okolo filmů, musíme vám ale říci, že knihy jsou skutečně mnohem zajímavější. Hrůzunahánějící realityshow pro bohaté, boj o život pro všechny ostatní. Má vůbec smysl začínat revoluci?
2) Neal Shusterman: Smrtka (recenze) - kniha, která vám vezme dech. Co jsou morální zásady ve světě, kde děti pro zábavu skáčou ze střech, jen aby je pak v oživovacím centru zachránili? A jaké to je být tím, kdo skutečně rozhoduje o životě a smrti? Má se člověk takové moci bát nebo si ji užívat?

Nemusíte se bát, tímhle seznam doporučených věcí nekončí. Na světě je tolik dobrých knih, že se nám sem všechny nevejdou. Ale postupně budeme přidávat, co nás zrovna cvrnkne do našich vybíravých nosů.
Například znáte Řeku bohů od W. Smithe (odkaz), Alfasamce od V. Keeland (recenze), Stín krkavce A. Ryana (recenze), Hobita J. R. R. Tolkiena (odkaz), popřípadě jeho komiksovou verzi (odkaz), Jeho temné esence P. Pullmana (odkaz)... ne, tohle nikdy neskončí :D


muzikál Krysař

20. října 2018 v 9:00 Kultura
Dechberoucí muzikál z pera Daniela a Miriam Landových

Zuzka:

Muzikál Krysař je vážně nesmrtelný. Znám všechna jeho česká nastudování a viděla jsem dokonce i slovenské, takže jsem letos šla do divadla s obavami, aby se mi představení líbilo. Líbilo? To je málo. Byla jsem nadšená! Nová výprava a choreografie jsou struhující.

Člověk by nevěřil, jak skvělou práci odvede změna kostýmů. (Vím, jak špatně to může dopadnout - viz Drákula, kde motorkářský gang svlékli z kožených hadrů a dívky chodily po jevišti v uniformách sestřiček. Ble!) Ostrované jsou tentokrát laděni do fialova a oproti šedým halenám "chudiny" a nevýrazným kulisám působí neuvěřitelně.
Řekla jsem, že jsou kulisy nevýrazné? To ano, ale jen do barvy. Jinak točny a další divadelní fígle odvádějí tu nejlepší práci. Kromě toho, že se díky posunu mění jednoduše, ale prakticky scéna, vytváří se i neuvěřitelný efekt. Stačí jen, aby skupina rozčilených vesničanů vyjela ve štronzu ze stínu do popředí, které je osvětlené a divák nestačí tajit dech.
Kromě skvělých hereckých a pěveckých výkonů - a snad ani nemá cenu jednotlivě jmenovat, byli skvělí všichni (nejspíše je rozeberu později) - mi učarovali tanečníci. Dobrozláci byli vždy skvělí, ale tentokrát (Zuzana Havrlantová a Jiří Minařík) mi přišli snad ještě lepší. Choreografie byly nápadité a je-li to možné, tak i skvěle zahrané. Na dramatičnosti dodávalo i množství krve. Z dřívějška si nepamatuji Dobrozláky krvavé, ale rozhodně to bylo plus. Navíc jsem se nemohla zbavit dojmu, že své neuvěřitelné kreace provádějí, zatímco jsou téměř smrtelně ranění.

Kromě vynikajícího mladého tanečníka zobrazujícího Krysařovu duši (Štěpán Köhler), jehož bohužel už nemůžete nejspíš vidět, protože právě na našem představení se s ním ostatní účinkující loučili jelikož Štěpán vyrostl, a to je u některých rolí problém, byl do představení přidán i vtipný element - poskok starosty. Zajímavé je, že nepřibyla jediná replika. On totiž říká tak půlku vět, které dříve patřily právě starostovi - v našem podání Martin Zounar. Přiznávám, nikdy jsem ho neměla za velkého herce, ale teď se omlouvám, role mu sedla fantasticky!

Když už je řeč o krvi - vystupňované byly i některé scény, smrt Rózi nebo vražedná výprava do města. V muzikálu bylo celkově víc násilí, ale bylo vyobrazeno tak dobře, že si jej už neumím představit bez toho. Mohlo by se zdát, že se vraždění ostrovanů pohybovalo na hraně, ale rozhodně bylo na té správné straně a jen úroveň představení vyšvihlo o něco výš. Pokud to ještě šlo.

Zpěváci - to je asi to, co všechny zajímá v muzikálu nejvíce. Pro mě byla většina jmen neznámá. A není to proto, že bych neměla muzikály ráda. Naopak. Jen jsem na ně před lety přestala chodit, protože mi vadila masová a podle mě ne kvalitní produkce. Jenže Krysaře jsem si pochopitelně nemohla nechat utéct. Přemysl Pánek byl dokonalým zobrazením Krysaře. Oproti dřívějším představitelům má nespornou výhodu a tou je jeho výška. Scény, kdy se mu někdo snaží dostat na kobylku, on se postaví, minimálně o půl hlavy převýší všechny kolem a ledovým, hlubokým hlasem Krysaře prohlásí cosi, co troufalce usadí, jsou jednoduše neuvěřitelné. A k dobru mu připočítejte nádherný hlas, který je patrný nejen v pěveckých vystoupeních. Marie Křížová nám ztvárnila Agnes a já opět nemůžu být spokojenější. Její hlubší polohy jsou strhující a člověku naskakuje husí kůže. Pravdou ale je, že mě osobně víc zaujala představitelka Rózi Charlotte Doubravová. Sesterský duet byl taj vypjatý, že by se emoce daly krájet. Dámy, tleskám vám.

Asi bych neměla jmenovat všechny, ale někdy to jinak nejde. Milan Peroutka jakožto Štěpán byl pro mne chvíli záhadou. V hlavě mám neustále Jana Apolenáře a těžko se mi od něj odprošťovalo. Netrvalo to však dlouho. Peroutkův Štěpán je jiný. Mladší, naivnější. Na konec se pro mě stal neuvěřitelně výraznou postavou. Měla jsem pocit neuvěřitelné manipulace, kdy Krysař ovlivnil naivního kluka toužícího po ideálech pravdy a svobody a přivedl jej na krvavou cestu, ze které není návratu. Takhle jsem to s Janem Apolenářem nikdy nevnímala. A popravdě, stojí to za to. Možná právě proto mi tentokrát nepřipadala tak výrazná role rybářky Štěpánovky (Kateřina Steinerová), ačkoliv na její Nenávistou píseň také nezapomenu.

Ráda bych ještě vyzdvihla komediální talent Jana Vlase a Pavla Dytrta, kteří proplouvají z role do role a nádherně představení osvěžují. Stejně tak hostinský v pojetí Jakuba Šlégra je pro mě nezapomenutelný. Jistě mi odpustí, protože jde jen o roli - ale byl dokonalý slizký mamonářský pavouk!

Pokud bych měla hledat mouchy, pak by jich bylo poskrovnu - asi bych řekla, že se mi nelíbil humor, který byl vměstnán do poslední scény Krysaře s Osudem (Robert Jašków). Podle mě tam nepatří, i když byl Osud tentokrát laděn rozverněji, zas na druhou stranu chápu, že po takovém konci, jaký nám muzikál Krysař dává, mohli mít tvůrci pocit, že je třeba atmosféru trochu odlehčit.

Pak bych nejspíš vytkla osvětlení - občas se stalo, že byli tanečníci na balkóně jeviště a skutečně byli utopeni ve stínech - ne tak abych je nemohla vidět, ale dost na to, aby si jich většina nevšimla, a to je neuvěřitelná škoda. Navíc je pravda, že já je vyhledávám.

A tím jsem s mouchováním skončila - vidíte - prakticky žádné chyby to nemá. Snad jen jednu vtipnou - a to fakt, že by si měl režisér/choreograf občas sednout na balkón a podívat se, jestli není tančícím dívkám vidět pod sukně. Ono totiž je. Ale spokojeně mohu prohlásit, že všechny nosí spodní prádlo :)

Ale co je největší chybou? Stále není DVD. Žádný záznam z představení. Nic… A hlavně se ani neplánuje. Trochu mě těší, že jsme se dočkali alespoň nového dvoj CD, kde najdeme písně v podání nových i dřívějších interpretů, ale totéž to není. Doufám, že si zodpovědní lidé nemyslí, že by jim pak na muzikál nikdo do divadla nepřišel. Naopak. Vyprodáno by bylo pořád a ještě k tomu by nám jejich dílo neustále znělo doma.

Velké a skutečně významné plus mají tvůrci za to, že do díla nepřidali žádné politické narážky, a toho si nesmírně cením, protože poslední dobou jsou vážně všude. Ať už se to hodí nebo ne. A hlavně nebývají ani skryté, natož promyšlené. Krysař je skvělý sám o sobě tak, jak je.

Jak už bývá v Divadle Kalich zvykem, dostanete také přídavek. Jednu píseň, o kterou se podělí všichni účinkující. Jako vždy je to pohlazení po duši a třešnička na dortu. (Přiznávám, my měli v rámci loučení se Štěpánem Köhlerem přídavky dva :) )

Čili - mohu-li vám doporučit, udělejte si výlet a vyrazte na Krysaře. Na lístky se čeká půl roku. No a? Já taky čekala. Celou tu dobu jsem se těšila a byla jsem patřičně odměněna.

A že jednu z nejlepších romantik napsal chlap? A proč ne :)



Mariana Zapata: Dear Aaron; From Lukov with Love

18. října 2018 v 10:04 NEpřeloženo do češtiny
Ruby si v rámci dobrovolnické činnosti dopisuje s Aaronem, vojákem, který právě slouží na misi. Jenže jejich maily se stanou osobnějšími a osobnějšími.

Miška:

Knížky formou dopisů všeobecně nemám ráda. Nevadí mi sem tam nějaká sms, ale na dopisy jsem nikdy nebyla. Alespoň do Dear Aaron. První 3/4 knihy jsou pouze formou mailů/vzkazů, pomocí nichž postupně líp a líp poznáváte hlavní hrdiny. A ty první 3/4 knihy jsou nádherné.
Ale to, na co jsem se nejvíc těšila, mě pěkně zklamalo. Poslední 1/4 knížky je Rubyin úhel pohledu, žádné dopisy, a už to prostě není ono. Ruby je sice úžasná a strašně se mi líbí, že je švadlena, ale ta její uťápnutá povaha mi nějak nesedí. Mám radši sebevědomější hrdinky a ta její nejistota na mě byla prostě moc. Na druhou stranu se Marianě musí nechat, že ji napsala parádně a s tím, co se postupně čtenář o hlavní hrdince dovídá, by to asi ani jinak nešlo, ale i tak...
Bohužel tedy knížku musím zařadit až za TOP Marianiny tituly. Tedy za Kulti, Wall of Winnipeg and Me (Amazon) a From Lukov with Love (níže).

Zuzka:

Dear Aron je druhá kniha, kterou jsem od Mariany Zapaty četla. Rovnou jsem byla varována, že je slabší. Ale pche! Slabší? Tak to sotva! Jak se zdá, Zapata slabší kousky ani nepíše. Jistě, každý si nakonec oblíbí některé postavy víc a jiné méně, ale to neznamená, že by její knihy byly špatné. Naopak.

Dear Aron má tu ohromnou výhodu, že začíná formou mailů. V podstatě půlka knihy se odehrává jen v "dopisové" formě. Maily, Skypeové zprávy (no ano, žádný Facebook, jelikož tehdy ještě tak nefrčel), a tak podobně. Čtenář se tak do knížky začte neuvěřitelně snadno, říkejte si, kdo co chcete, ale síla vzájemného dopisování je prostě velká. Jak v knihách, tak v realitě.
Později se přeneseme do hlavy hlavní hrdiny Ruby, a ta je hodně jiná, než jsou dnešní moderní hrdinky. Ruby má pošmodrchané sebevědomí, je v podstatě nerd a ještě k tomu si vůbec neumí stát sama za sebou. Jistě - má k tomu své důvody, ale většinu času se člověk směje tomu, jak je natvrdlá - v tom roztomilém významu slova.

Navíc se tu seznámíme s její rodinou, která je skvělá sama o sobě, i když každý člen má své chyby. Tou dobou ještě netušíte, že zmiňovanou mladší sestru Jasmin byste si měli pamatovat, jelikož bude hlavní hrdinkou dalšího románu.

Za mě tedy Dear Aron vážně boduje. Je to jiné, roztomilé a sladké jako celá Ruby, ale rozhodně z toho nebolí zuby. I když asi tak od třetí stránky její ich-formy mlátíte hlavou do knihy a říkáte si, proč ti dva jen ztrácejí čas a už konečně nejsou spolu. :D
Jasmine je profesionální krasobruslařka, která se věnuje sportovním dvojicím, ale její kariéra se ani trochu nepodobá medailovému snu a momentálně je bez partnera. Za to Ivan Lukov se může pyšnit všemi možnými poháry a medailemi, s Jamine se navzájem nesnáší, a přesto se na jeden rok stanou krasobruslařským párem.

Miška:

Miluju sportovní příběhy! Miluju cílevědomé odhodlané hrdinky. Miluju Marianu Zapatu. A jisto jistě miluju tuhle knihu.
Sice se obejdete bez přečtení Dear Aaron, ale je lepší, když ho budete znát. Přece jen je Jasmine Rubyina mladší sestra, a díky předchozímu "dílu" toho o Jasmine a její povaze už hodně víte.

About Jasmine who dosen't like unicorns because she likes Pegasus, because they can fly.

Kniha se mi líbila od úplného začátku, i když jsem si nebyla jistá, jestli si udrží mou pozornost. Všeobecně moc nejsem na ty páry, jejichž vztah začne tím, že se už roky nenávidí. Mám totiž problém jim tu nenávist věřit. Tady jsem s tím problém tedy neměla. A Jasmine je napsaná tak krásně od rány, a tak zahleděná do svých problémů, že jí tu její nevědomost a nenávist vážně věříte. Vždyť ona sama jí věří.

Of course there was nothing he could do that I couldn't do better.

Každopádně Ivan za ní nezaostává, i když teprve postupně odhalujete jeho motivy a pravou povahu. K tomu si přičtěte všechnu tu dřinu na trénincích, snahu o jakž takž normální život a je z toho dokonalá knížka.
Za mě je to jedna z nejlepších knížek, co se mi letos dostala do ruky a určitě si ji ještě hodněkrát přečtu.

That's what my life had come to? People being proud of me for keeping my mouth shut?

Zuzka:

From Lokov with love… právě jsem ji dočetla, takže jsem příběhu úplně plná. Další Zapata, takže víte, že máte čekat slow-burn román se šťastným koncem. Víte také, že vše dostanete jen z jednoho úhlu pohledu a ten tentokrát patří Jasmin, která je někde na cestě mezi tvrdohlavým dítětem a odhodlaným dospělým, a hlavně je vám jasné, že ne všechno bude na konci vysvětleno. Jistě, hrdina Ivan Lukov nás nechá nahlédnout do karet, s kterými hrál (a popravdě - prevít to měl dost promyšlené), ale některé věci si prostě musíte domyslet a dotvořit sami. A to je asi ta hezká část, i když já osobně bych pár maličkostí podrobněji brala.

His first name reminded me of Satan. I was pretty sure his parents had adoptet him straight out of Hell.

Kromě faktu, že se Ivan a Jasmine ze začátku nesnášejí a nadávají si doopravdy originálně (doufám, že to překladatelé nezazdí, až na to jednou přijde), musíte ocenit i vývoj jejich situace. Rozhodně to není tak, že se Ivan objeví na ledu a jí spadne brada, to vážně ne. Zapata pracuje s psychologií postav, kterou ale není potřeba převrátit naruby, jen je nechat, aby spolu trávily čas, a ono to nějak půjde. A taky že jde.

My dad thought it was funny to say, that I only had two emotions: indifferent and pissed off.

Zapojení jiných postav, Jasmininy rodiny, je brilantní, známe je přece už z předchozí knihy a autorka z toho jen těží.
Mohla bych psát ještě asi hodinu, ale dělat to nebudu. Tahle kniha je prostě nádherná. Znáte film Ledové ostří (odkaz)? Tak zhruba tak. Musíte si ji pročíst a zamilovat si ji tak jako já.

Odkaz na Amazon.

Pokud máte rádi sportovní příběhy, přečtěte si taky ostatní TOP knížky Mariany Zapaty: Kulti, The Wall of Winnipeg and Me (Amazon) a nebo od české autorky z krasobruslařského prostředí Bronzovou medaili.

Theo Addair: Muffin a čaj

15. října 2018 v 10:35 Young Adult
Daniel je geniální student vyhlášeného internátního gymnázia. Přeskočil dva ročníky, ostatním studentům se vyhýbá, co to jen jde, a s šikanou má své zkušenosti. Kit je zamilovaný do svého spolubydlícího Matěje. Ten však jeho náklonnost nesdílí a ani o ní neví. Pár náhod a slohová soutěž svedou Daniela s Kitem dohromady.

Miška:

Po tom haló, co bylo okolo Probuzení Simona Spiera, jsem se téhle knížky hodně obávala. Simon v mých očích totiž nedosáhl toho uznání, jakého se mu v očích ostatních dostalo. Oproti tomu Muffin a čaj, si ten humbuk zaslouží. Teď mě prosím nekamenujte, že ty knížky vůbec srovnávám, když je každá přece úplně jiná, já je nesrovnávat nemůžu.
LGBT tématika teď frčí, o tom žádná, ale to samotné úspěch nezaručí. Tahle knížka je k tomu ještě neskutečně dobře a citlivě napsaná, s nenápadnými podněty k zamyšlení a lehkým humorem.

Doširoka rozevřenýma očima hleděl na písmena, která tvrdošíjně zůstávala na svých pozicích a odmítala se přeskupit do jiné, pravděpodobnější konstelace.

Kdyby hned na začátku nebylo uvedené, že se ředitel obrtínského gymnázia inspiruje v Británii, ani trochu bych nebyla ochotná uvěřit, že se vše odehrává v Čechách. Ono i těch zahraničních příjmení, tam bylo trochu moc, přinejmenším ze začátku. To není žádná výtka, díky britskému prostředí jsem si chvílemi připadala jak v Bradavicích. A jestli autor není fanoušek Harryho Pottera, tak sním vlastní klobouk :D

...upřel na ředitele prosebný pohled, ztělesněná nevinnost. Takový ten, který vždycky platil na mámu. Ředitel není máma, idiote, napomenul se v duchu.

Šikana, homosexualita, úzkost, strach,... spousta témat, se kterými autor zvládl pracovat, aniž by čtenářům zbytečně podsouval rádoby chytré návody, jak všechno vyřešit nebo jak ke všemu správně přistupovat. Což je oproti Simonovi pro mě obrovské plus.
Zápletka se společnou prací na soutěžním slohu není nijak originální (kolik lásek v literatuře vzniklo spojením hrdinů do společného školního projektu?!), ale tady má své ojedinělé kouzlo. Děj je velmi jednoduchý, a u tak ožehavých témat by bylo jen na škodu, kdyby je zastiňoval složitý děj.
A co se mi ještě líbilo? Jak krásně se místy překrývaly úhly pohledů hlavních hrdinů. To nemělo chybu.
I když se nejedná právě o strhující vyprávění, při kterém byste samým napětím zadržovali dech, je to poutavé a při každém odložení knížky jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Jestli se v české literatuře za posledních několik let objevilo něco průlomového, tak je to rozhodně tahle drobná YA knížka. Doporučuji ji k přečtení všem. Tečka. Napsané je to krásným jazykem, tak byste neměli litovat ani v případě, že YA nebo LGBT tématiku nevyhledáváte.
A pokud stále váháte, Kit je vážně skvělá postava. Třeba takový jeho mini rozhovor s chlazeným kuřetem je k pokukání.

Zuzka:

LGBT tématika - nic nového pod sluncem, i když v poslední době nesmírně populární. A přiznávám, mnou zrovna nevyhledávané. Jenže když mi Miška řekne, že za to něco stojí, tak si to jednoduše přečtu. Věděla jsem přesně, do čeho jdu. Dva kluci, romantika, vysoká očekávání… jak já se spletla! Ta kniha je malý zázrak, který se nedá jen tak popsat. Hned na první stránce vás uchvátí krásný jazyk. Barvitý, obrazný, ale zároveň popisný. Nenajdete tu odstavce zbytečných popisů ani místa bez děje. Promiňte mi to srovnání, ale styl T. Addaira mi neuvěřitelně připomínal J. K. Rowling, což je v mých očích nejvyšší uznání.

Přestože nebe bylo už několikátý den šedé jako stará fotografie a každou chvíli spouštělo na zem protivné mrholení, Kit zase jednou bloumal po školních pozemcích.

Co se děje týče, každý pochopitelně tuší, o co půjde. Dva úhly pohledů - každý od jednoho hrdiny a Daniel nám rovnou přizná, že je Cristianem poblázněný, jenže právě ta romantická linka tu není to hlavní. I když jsem se kolikrát při čtení rozplývala nad tím, jak jsou ti dva sladcí - a já tohle přirovnání používám maximálně pro štěňata - potažmo koťata, pokud by na tom Kit trval :)

Jak už řekla Miška, kniha nám dává spoustu témat k zamyšlení. Mě osobně nejvíc v paměti uvízla šikana a bezmoc s tím spojená. Být "jiný" je v dnešním světě zločin. A nemusíte být rovnou gay, jen nejdete tupě s davem a ono to stačí. Vždyť i Kit je "cikán" jakmile se jen nepatrně odchýlí od vzorce chování, který se od něj čeká.
Září se studeně a uplakaně přehouplo do října.

Autor nás nechává nahlédnout do hlav obou hrdinů, i když nám neprozradí vše, my víme, že Daniel trpí, ale přestože "známe" jeho myšlenky, nedostaneme nic víc než střípky.
Navíc ještě vidíme, jak jsou kluci každý jiný. O to víc, pokud nám Addaira dá možnost vidět stejnou situaci očima Kita i Daniela. A že to dělá často. Jak se sami v knize dočtete, každá věta může být pochopena několika způsoby a tady je to přesně vidět.

To, že se na něčem shodne spousta lidí, z toho pravdu neudělá. A jestli udělá, tak je s pravdou něco zatraceně špatně...

Stručně řečeno, tahle kniha vám za přečtení stojí. I když je to spíš naopak - vy byste měli stát o to, abyste si přečetli tuhle knihu. LGBT tématika? Ne, tahle kniha je mnohem víc.

Jestli vás tahle kniha zaujala, přečtěte si také: Probuzení Simona Spiera, Proč? 13 x proto.




Lena Valenová: Náhodní lháři

11. října 2018 v 11:24 Young Adult
To, co by se mohlo zdát jako začátek dokonalé romantiky má k pravdě hodně daleko. Jedna lež vede k druhé, a tak se Elena a Michael ocitají v obří pavučině, ze které není cesty ven. Nebo jsou spíš Julie a Antonio?

Za recenzní výtisk děkujeme samotné autorce.

Zuzka:

Přiznám se bez mučení, že jsem neměla valná očekávání, když se mi kniha dostala do ruky. A byla jsem mile překvapena!

Prolog nás přivede do Římského dětského domova, kde se seznamujeme s dvěma protagonisty. V podstatě o nich nevíme nic. Jenže oni sami o sobě také ne, takže se to výborně hodí. Důležité ale je, že čtenář dostane informaci o nejasném původu chlapců - Luise a Antonia. Tuhle znalost totiž hrdinka knihy Elena nemá. Jaký je pro ni tedy šok, když zjistí, že se z její prázdninové lásky Antonia vyklube někdo úplně jiný a ještě se nakvartýruje k ní domů?

Dalo by se říci, že je celá kniha tak trochu detektivka. Elena pátrá po informacích o Michaelově/Antoniově životě, jelikož je přesvědčená, že ten kluk něco tají. Což o to, pravdu by měla, ale problém je, že i sám Michael/Antonio musí na všechno přijít, jelikož má v paměti bílá místa.

Vyzdvihla bych pár věcí, zaprvé er-formu. Autorka skvěle využívá jejího potenciálu a nechává nás nahlédnout do hlavy více postavám, můžeme si tak o nich udělat lepší obrázek a hlavně zjistíme, jak se která situace jeví komu z nich. A to se v "detektivce" moc hodí, dále pak Elenin ironický pohled na svět a zdravou dávku sebekritiky, a v neposlední řadě fakt, že se tu hlavní postavy skutečně nesnášení. A když se nemají v lásce, dávají si to řádně sežrat. Může se zdát, že má Michale/Antonio navrch, ale Elena mu vážně nezůstává nic dlužná. Nemám ráda uťápnuté a věčně ublížené hrdinky, a to ona skutečně není.

Myslela si tenkrát, jaké štěstí měla, když ji zaregistroval hned první den. Po třech letech už tak optimistická nebyla.

Co bych naopak vytkla (kromě faktu, že si budu muset přečíst další díly, jelikož vážně chci vědět, jak to dopadne) jsou určitá klišé. Autorka se jim celou dobu krásně vyhýbala - protože i letní románek, který je poměrně předvídatelný, je nakonec využit v prospěch celé knihy a Elena sama vidí, kam to vede, když si myslí, že život je jako román. Jenže v posledních dvou kapitolách zjistíme, že se některým věcem nevyhneme. Jak krásně na čtenáře působí, když tuší, že jsou Luise i Antonio skuteční zmetci, ano, možná mají trochu výčitek, ale… zas tak moc je nepálí. Jenže je vážně nutné, aby byli ze všeho vysekáni pomocí osudu a náhod? Proč by hrdina nemohl mít nějaké ty mouchy? Jistě - ještě jsem nepřečetla celou sérii, takže je možné, že se nám děj víc zašmodrchá, ale zatím to vypadá tak, že čtenářkám nezbyde než se do ublíženého a životem zkoušeného Michaela zamilovat, litovat ho a odpustit mu cokoliv, protože přece chudák tolik trpěl a ještě má ze svých podvodů, které ani podvody nejsou, špatné svědomí... A to je popravdě celkem škoda.

Pochopitelně se tu najde pár překlepů, ale vem to čert. Spíš bych ocenila trochu jiné řazení odstavců v momentě, kdy se z hlavy jedné postavy přesouváme do druhé. Některá místa přímo volala po volném řádku.
Skvělé ale je, že nám první díl neprozradil všechna tajemství, jen je pěkně nakousl, můžeme si udělat vlastní obrázek o tom, jak se vše bude vyvíjet, ale s jistotou nevíme nic. A já doufám, že všechna ta bílá místa autorka vyplní něčím skutečně zajímavým a pokud možno nepředvídatelným. Zatím jsou pro mě Náhodní lháři hezká odpočinková letní četba, ale mohli by být i něco víc, no uvidíme...

Miška:

Musím se přiznat, že z knížky nejsem tak nadšená jako Zuzka.
Nápad? Super. Kluci z dětského domova se záhadnou minulostí. Letní láska ze zahraniční dovolené, studijní pobyt, detektivní zápletka. Asi nejlepší je právě ta detektivní zápletka, protože Elena vlastně neví, že neodhaluje tajemství samotné. Vždyť ona odhaluje Michaelovo pátrání a ne nějakou konkrétní nepravost.
Proč z knížky ale nejsem tak nadšená? Vlastně to má jen 2 důvody.
1) Elena mi byla nesympatická. Sama Michaelovi lhala, ale jen on byl ten špatný. Ano, ta facka mu sedla, ale myslím si, že tím by to pro ni mělo skončit. Tak je to děvkař! No to je toho! Ale ona mu musí líst do notebooku, mobilu, slídit mu v pokoji a teprve až pak zjišťuje, že Michael možná má za lubem něco víc, než pár zlomených srdcí. A jestli hrdinka má sloužit jako vzor, tak nevím, nevím, jestli šmejdění v cizím soukromí je to pravé ořechové.
Na druhou stranu takové chování připadá u knížních postav většině čtenářů normální, takže proč, ne? :D
2) Na můj vkus bylo v textu moc zbytečných informací. Například dva odstavce věnované zakrývání pupínku? Proč? Dobře, když už čtenář musí vědět, že Elena má pupínek, proč musí vědět, že prohledávala kufr, aby se dostala ke kosmetické taštice a v té taštičce vyhrabala růžovou tubičku s krycí tyčinkou...

Ale jak jsem psala, tak nápad byl super a celkově kostra příběhu byla povedená :-)
Tečka.

Jestli máte rádi "středoškolskou romantiku", pak rozhodně doporučujeme: Řekni mi tři věci, Moře klidu. Můžete zkusit i "telenovelově" laděnou Papírovou princeznu.



Lisa Kleypas: Setkání s Cizincem

8. října 2018 v 13:02 Historické romance
Doktorku Garrett jen tak něco nezaleká, je první lékařkou v Anglii a je zvyklá se vyrovnávat s nesouhlasem a nepochopením širší veřejnosti. Nic ji však doposud nerozhodil tak jako nebezpečný Ethan. A jak se ukáže Ethan není jen obyčejný detektiv, ale dokonce tajný vládní agent.

Miška

Čtvrtého dílu Ravenelových jsem se hodně bála. Mám ráda spíš ty pohádkové příběhy plné plesů a zhýralých nedotknutelných šlechticů, představa "doktorky a policajta" mě moc nenadchla. Ale mé obavy byly naprosto zbytečné.
Ono se to ve výsledku od jiných romancí Lisy Kleypas až tak nelišilo. Stále tu byl neohrožený Ethan, co se nechtěl vázat, a k němu do páru žena, která v mnohém předčila svou dobu. Jejich vztah byl krásný, ani jeden z nich ho ve výsledku příliš nekomplikoval a hlavním motivem byl spíš obdiv ke Garettiným lékařským schopnostem.

"To že se dokážeš dívat člověku do očí, když lžeš, ještě neznamená, žes ho oklamala."

Nechyběly nějaké ty intriky, propojení s předchozími díly a i když se mi tomu do teď nechce věřit, nejspíš je to pro mě nejlepší díl série. Což znamená, že si budu muset předchozí díly znovu přečíst, abych se o tom přesvědčila ;-)
Obrovskou pochvalu má autorka za to, jak nenásilně do knížky vtěstnala tolik humoru. Nepamatuju se, že bych se u nějaké historické romance někdy víc nasmála.

"Nemáš v těle jedinou romantickou kůstku," hučel.
To už se mu natolik podobalo, až se Garrett skoro usmála. "Na lékařské fakultě jsem složila dohromady celou rozebranou kostru. Nic takového jako romantická kůstka neexistuje."

Je to doopravdy krásná knížka, můžete ji číst i samostatně bez znalosti prvních tří dílů, takže pokud máte rádi romance, ale historickým tolik nefandíte, téhle byste fandit mohli.

Určitě si přečtěte i předchozí díly Ravenelových a výborná je i série Malory Family (knokrétně třeba Řekni, že mě miluješ) od Johanny Lindesy.

Becky Albertalli: Probuzení Simona Spiera

6. října 2018 v 14:35 Young Adult

Simon je gay, ale zatím to tají. Pak se ale zapomene odhlásit z počítače a jeho tajné zprávy s neznámým spolužákem se dostanou do rukou někomu dalšímu.

Miška:

Kdyby okolo Simona nebylo takové pozdvižení, kdyby o něm všichni nemluvili jen v superlativech a kdyby netvrdili, že se jedná o něco úplně nového a průlomového ve světě YA literatury, tak bych o knížce možná smýšlela jinak.

Knížka sice byla úžasná, ale asi jako každá YA fiction, která není jen průměrná. Podnětů k přemýšlení mi sice autorka naservírovala spousty, jenže to už bohužel nestačí.
Abych nebyla jen zlá, tak je to jedna z těch knížek, která vás do děje vtáhne tak, že máte pocit, že se s hlavními hrdiny znáte osobně. Jejich trápení je i vaše, přestože s nimi někdy nesouhlasíte.
Každopádně jsem byla zklamaná, čekala jsem, že to pro mě bude další srdeční záležitost jako Moře klidu, ale to se nestalo.
Nejhorší na tom bylo, že jen několik knížek před Simonem jsem četla Řekni mi tři věci, které jsou Simonovi v některých ohledech dost podobné. Hlavní hrdinka je středoškolačka a i ona si dopisuje s někým ze spolužáků a netuší, kdo to je. Řeší se tam celospolečenské problémy a její nový nevlastní bratr je gay. A nemůžu se ubránit srovnání. Řekni mi tři věci byly prostě mnohem lepší. Z nich se stala má srdeční záležitost.

Zuzka:

Musím zcela souhlasit s Miškou, tahle kniha je zajímavá, ne že ne, ale není až tak převratná, jak jsem čekala. Ano, hlavní hrdina je gay. Ok. A co? Možná je to tím, že se to v ČR bere jinak než v USA, ale jako hlavní zápletka knihy mi to nestačí. Pochopitelně, že Simon řeší svůj comming out a rozhodně dává člověku pár podnětů k zamyšlení právě nad tímhle tématem, jenže, když se nad nimi člověk skutečně zamyslí, tak je vyřeší bleskově a nic světaborného po nich nezbyde. Například se Simon ptá, proč je heterosexualita určena jako výchozí bod. Proč on musí jít říci rodičům, že je gay, ale jeho sestry nemusí jít oznámit, že jsou hetero…no, proč asi…

Jinak se jedná o běžnou hezkou středoškolskou romantiku. Simon je fine kluk, zajímavý sám o sobě, i kdyby gay nebyl. Jeho rodina je milá, má praštěné zvyky, ale mají se všichni rádi a to je pěkné. Doopravdy skvělý moment nastává ve chvíli, kdy si uvědomujete, že Simonův táta dělá celé roky vtípky na gaye a přitom má jednoho doma aniž by o tom věděl…

Jako pozitivní bod vnímám to, že jsem si vážně, ale vážně nebyla jistá, kdo je onen tajemný dopisovatel, s kterým si Simon píše. Tak to většinou nebývá, ale jak říkám, kniha je to pěkná, ale Řekni mi tři věci je mnohem lepší a to hrdinka nemusí vybočovat svou neobvyklou sexualitou…

Pokud vás kniha zaujala zkuste také: Moře klidu, Řekni mi tři věci, Dear Aron, Muffin a čaj

Odkaz na Databázi knih.


Karen McQuestion: A hvězdy mi daly tebe

1. října 2018 v 14:07 Young Adult
Lucas umírá na rakovinu a jeho přítelkyně Emma se ze všech sil snaží ho zachránit. V noc, kdy na jeho uzdravení použije kouzelný lektvar, na zem dopadne neznámá mimozemská loď s Průzkumníkem.

Miška:

Tuhle knížku bych zařadila k těm špatným pokusům o vtip. Dobře, možná trochu přeháním, ale tady je jedno KLIŠÉ za druhým a ještě je to fakt špatně napsané. Děj je velmi jednoduchý s jasným vývojem, takže čtenáře nemá co překvapit. Přijde mi to jako nakombinování Hostitele od Stephenie Meyerové s filmem Seznamte se, Joe Black, jenže je určené věkové kategorii 13-16 let. A právě cílová skupina je jediná polehčující okolonost. Věřím, že nějaké 14 leté slečně by se knížka ještě zalíbit mohla.
Emmu bych označila za hloupou sobeckou puberťačku, ale tak je to puberťačka, takže to k tomu asi patří. Chudák Lucas na smrtelné posteli, ona u něj tráví každou volnou chvilku, ale Lucasovi rodiče jsou sobci, když by s ním chtěli být o samotě a ona tam zaclaní i přes noc. Jasně jeho rodiče jsou napsaní jako totálně špatní rodiče, co myslí pouze negativně, ale i tak... Nebo i to, jak jde Emma za paní Kokeshovou, která ji varuje, že Lucas se vrátí zpátky, ale bude jiný. Emmě to samozřejmě nevadí, i kdyby měl mít poškozený mozek(?!), prostě ho chce zpátky. A pak, když mu řekne neslyšně "miluji tě" a on nereaguje, jak by měl, tak je z toho celá vyděšená...
Když bych se vrátila k těm klišé- Lucas má starého psa, co ho zbožňuje, v momentě, kdy se Lucas začne "uzdravovat" (jeho tělo začne okupovat mimozemšťan), se k němu pes začne chovat jako k cizímu. Nemohl by mít třeba papouška?!
Emma pomaže Lucasovy rty lektvarem, na zem dopadne záhadné těleso, druhý den se objeví agenti, co hledají kusy ztroskotaného letadla, ale ve zprávách nic o havárii letadla není... OMG!!! Aspoň trocha originality by neškodila.
Protože jsem nechtěla spoilerovat, použila jsem jen to, co mě vadilo hned v první části knížky.
No, nebudu se dál rozčilovat. Už jen snad:


Byla lepkavá, vlhká noc a ponořit se do vody s Lucasem po boku bylo odvážné a vzrušující.
Věřím, že vám to jako ukázka fakt špatného textu stačí :D

Ale abych to jen neroznesla na kopytech. Něco se mi i líbilo. Třeba, jak se mimozemský Lucas učil mluvit podle televize a pak říkal fráze, které mu pro danou situaci přišly vhodné, ale tak úplně neseděly.
Se čtením téhle knížky se radši neobtěžujte. Vždycky, když se mi do ruky dostane podobný počin, si říkám, kdo a jakým způsobem vybírá zahraniční knížky k odkoupení a překladu.

Pokud máte dost upírů a čarodějek, zajímali by vás mimozemšťani, tak Jennifer L. Armentrout napsala sérii Lux (Amazon), ne že by to byla úplná pecka, ale rozhodně je to 100 x lepší :D Jen to v Čj nevyšlo, takže musíte buď anglicky nebo slovensky.