Červenec 2018

Vi Keeland: Šéf

31. července 2018 v 13:55 Erotické romance
Reese má smůlu na chlapy a Chase hledá jen rychlovky. Několikrát na sebe náhodně narazí a hezky to mezi nimi zajiskří. A co teprve potom, když se Chase stane Reesiným šéfem. Všechno by bylo na té nejlepší cestě, kdyby mezi nimi jako výstražný prapor nevisela Chaseova minulost.

Miška:

Nemůžu se ubránit srovnávání Šéfa s dalším autročiným počinem, Alfa samcem. A Alfa samec z toho vychází líp.
Šéf byl sice vtipný, ale ne tolik. Byl sice dojemný, ale taky ne tolik.

"Žena je mrcha, ale těžko ji vinit. Vzala si línýho tlusťocha."

Autorka opět ukázala, že umí skvěle vtáhnout do děje hned úvodní scénou a celkově umí vymýšlet parádní situace a rozvíjet je. Chase i Rees si lehce oblíbíte, i když ne že bych jimi ke knoci oběma nechtěla několikrát zatřást, aby se probrali.
I když se jedná o erotickou romanci, nečekejte sex hned na druhé stránce. Postavy se k němu propracovávají docela dlouho. Označení "erotická romance" mi u téhle knížky přijde spíš jako varování, že ten sex tam fakt bude a bude pořádně popsaný bez přílišného prostoru pro fantazii.
Čekají tu na vás dve úhly pohledu. Její v přítomnosti a jeho v minulosti, abyste hezky z první ruky pochopili, co se u něj tak moc zvrtlo.

Chase: Máš ještě větší zpoždění než normálně.
Peyton: Budu tam za deset minut. Jestli ne, přečti si tuhle zprávu znova.

Detektivní zápletka mi v Šéfovi přišla vynucená, navíc mi celá knížka připomínala slabší odvar Odvrácené tváře lásky (Colleen Hoover). Na druhou stranu, kdybych knížky četla v opačném pořadí napřed Šéfa a pak až Alfa samce a Odvrácenou tvář lásky, byla bych z Šéfa nadšená :-D

Pokud tedy romancím fandíte, určitě se do knížky pusťte, rozhodně patří k těm lepším, co se v žánru vydávají. A jestli jste ještě nečetli Alfa samce, tak si napřed přečtěte Šéfa, ať na vás čeká to lepší z pera autorky :-D

Zuzka:

Hned pro začátek se musím rozčílit - který idiot rozzřazuje tyhle knihy do "žánrů"? A ještě to dá velkým na obal? Prý erotický román. Pche - 150 stránek a nic. Myslím, že asi na 156 jí poprvé sáhne na zadek. No páni, to je tedy akce! :D Jistě že se sexu dočkáte, ale Vi Keeland není z těch, jejihž postavy by se oddávaly bezduchému sexu už na třetí stránce a co dvě další by se rozjelo nové číslo. Vi staví příběh, kde - světe div se - spolu lidé i spí.

Strach smrt nezastaví. Zastaví život.

Jinak musím souhlasit s Míšou. Šéf nebyl špatný, ale Alfasamec je prostě lepší. Opět tu máme tři roviny - Chace teď, Rees teď a Chse tenkrát. Tohle uspořádání je skvělé, ale tady bohužel není až tak převratné a neříká nám nic skutečně zajímavého. Navíc většinu čtenářů asi nenedchne konec, který je jakési řešení detektivní zápletky, která je tu až zbytečná, nota bene když je pachatel asi ten nejpravděpodobnější člověk a ještě to vysílá do světa podivné prohlášení, že dobro nenajdete jinde, než u hodných a bohatých lidí.
A kromě tohohle je celý konec napsaný nějak víc na sílu. Opět tu chlap musí udělat chybu, aby mohla hrdinka trpět a on se s ní pak mohl usmířit a mohli žít šťastně až na věky, ale tady to působí jako pěst na oko. Celou dobu víme, jak je Chase inteligentní a najednou se chová hůř než třináctiletý smrad... no, asi vám nezbyde, než posoudit sami, jestli je to jen můj problém, nebo to tak vážně vypadá.
Ale - poslední kapitola vážně stojí za to! Kvůli tomu cukru a jednorožcům - a hlavně Chaseovým pohádkám - vydržíte i trochu toho dramatu, které prostě nemůžete sežrat ani když se snažíte.
Čili za mě - Šéfa ano, ale není to autorčin nejlepší počin.

Jestli vás knížka zaujala nebo hledáte něco podobného tak Odvrácená tvář lásky, Alfa samec a nebo třeba Zůstaň.




Malá Antológia sci-fi poviedok

20. července 2018 v 22:32 Sci-fi, Fantasy
Elektronická zbierka Malá antológia sci-fi poviedok obsahuje štyri rýdzo slovenské vedecko-fantastické poviedky. Ich autori, Ivana Molnárová Dubcová - víťazka Fantasy Award a pravidelne bodujúca v Cene Fantázie, Marek Brenišin - víťaz ceny Béla za najlepšiu hororovú poviedku roka 2017, Marek Čabák - sa pravidelne umiestňuje v TOP 10 v súťaži Ohnivé pero, jeho poviedka Špajza bola publikovaná v antológií Moderná Urban Fantasy a Lenona Štiblaríková - víťazka ceny OZ Fantázia pre najlepšiu fantasy poviedku 2017 a zároveň autorka kníh ako Prehnité mesto, Astrálny pútnik, a ďalších, vás pozývajú na neopakovateľnú jazdu svetom vedy a techniky.

Markétka a Zuzka:

Byly jsme osloveny, jestli bychom neměly zájem přečíst si sbírku čtyř slovenských autorů a něco k ní napsat. A my pochopitelně měly, jekmile se nám řeklo, že se jedná o pořádné sci-fi. Soubor nápaditých sci-fi povídek s krásnými ilustracemi, který rozhodně stojí za přečtení.

I. M. Dubcová: Subjekt Z
Tohle byla neuvěřitelná povídka. Osobně čtu povídky s despektem, protože se mi prostě neukládají do hlavy tak dobře, jako romány. Potřebuji ucelený příběh. A tady jsem ho dostala. Každá sbírka má začínat něčím, co vás pořádně navnadí, a to se povedlo. Sice člověk může mít pocit, že by se vše dalo rozpracovat na 300 stran, ale podle mého názoru by to nápadu jen ubralo.
Ocitáme se v blíže nespecifikovaném čase ve výzkumném ústavu. Velice rychle se dozvídáme, že je tu něco špatně. Testy probíhají na lidech a ti umírají. Praktikant je vším znechucen, přesto se ale snaží setrvat a pokračovat, v čem začal. Vědci se totiž snaží v lidech probudit božskou entitu - znáte to, tu sílu, která umožní matkám zvednout náklaďák, když zavalí jejich dítě. A jak jinak toho docílit, než postavit člověka do mezní situace, nebo-li ho prostě týrat?
Můžu vám slíbit, že je povídka strhující, a že se tu dočkáte jednoho z nejúžasnějších waw (nebo WTF) momentu, na jaké můžete narazit.

M. Brenišin: Odkaz Katedrály
Bohužel se člověk neubrání srovnání. Když dočte jednu povídku a naváže druhou, nedá se nevnímat ten skok. V místě, času, ale i kvalitě. Ne že by byl Odkaz katedrály vyloženě špatný, vždyť je postaven na dobrém sci-fi základu, celý se odehrává v raketě u měsíce Ganymeda, jsou tu jen čtyři postavy, což by mělo být fine, jelikož jich víc na tak krátkém prostoru prostě potřebovat nemůžete, jenže ono je to kupodivu moc. Autor tu střídá jejich jména, příjemní a také vojenské hodnosti a čtenář se tak začíná ztrácet. Kupodivu to ale příběhu moc nevadí, což je samo o sobě zvláštní.
Osobně se nemůžu zbavit dojmu, že by povídka byla zajímavější, kdyby autor psal o tom, co se dělo na Katedrále než tuhle variantu, kde to náš tým zjišťuje a pídí se po tom. V povídce je až moc politiky, která je ale všechna v budoucnu, takže se v ní musíte rychle zorientovat a to jen na zákaldě pár řádek. A bohužel myšlenka není tak závratná jako v předchozí povídce.
Asi bych to shrnula tím, že má Odkaz Katedrály jen smůlu, že je postaven přímo za Subjekt Z, který šokoval vynikajícím způsobem. Sám o sobě by byl zajímavý. A jako takový by stál za rozpracování do delšího útvaru, aby měl čtenář čas sžít se s postavami a jejich prostředím.

M. Čabák: Samantha
Povídka se mi líbila měla spád, velmi nenásilně dokreslila některé historie postav, aniž by k tomu potřebovala sáhodlouhé odstavce. Přesto, že jsem tuto povídku četla bezprostředně po dočtení Počátku od Dana Browna, tak téma umělé inteligence je pro mě stále nové a neokoukané. Dokonce ani nevadí, že čtenář od začátku asi tuší v čem bude daný problém, na zážitku to nic nemění. Jen bylo od začátku jasné, kdo se skrývá za jednotlivými partnery, proto si myslím, že by bylo zajímavější, kdyby se nakonec zjistilo, že se čtenář celou dobu mýlí. Naopak to, jak se Zuzana zachovala na konci, mě překvapilo. Vybočuje to z klasických hrdinských konců. Takže velmi příjemná a čtivá povídka.

L. Štiblaríková: Lovec šťastia
Hrozně dlouho mi trvalo než jsem se v povídce začala orientovat. Je tu hodně popisů probíhající situace a nového světa, které mi dlouho nedávaly smysl. Po čase jsem vše začala vnímat jasněji a jaké bylo překvapení, když jsem pochopila, kam to celé směřuje a povídka skončila. Celá povídka vypadá jako vytržená kapitola z jedné knihy, kde vám zbytek opravdu chybí. Co bude dál? Podaří se Remymu jeho plán? Co bude s Hanele? Rozhodně celkový námět je velmi osobitý, nový a má potenciál. Ale tohle je pro mě rozjezd na dobrou knížku, nikoli ukončená povídka.

Odkaz na obchod (ke stažení zdarma)

Natalie C. Andersonová: Město světců a zlodějů

19. července 2018 v 13:48
Tina je členkou zlodějského gangu. Ve svém životě má však dvě věci, na kterých jí skutečně záleží. Mladší sestru a pomstu. Za každou cenu se chce pomstít vrahovi své matky. Majiteli dolů, otrokáři, který spolupracuje s milicí a nic mu není proti srsti.

Miška:

Hned na začátek se musím přiznat, že mě knížka velmi překvapila. Z obálky jsem věděla, že se jedná o YA detektivku, ale anotaci už jsem nečetla, takže mě nenapadlo, že se ocitnu v Africe a společně s hrdinkou se budu vydávat po stopách otrokáře, který vydělává na krvavém zlatu, spolupracuje s milicemi a vůbec. Prostě jsem netušila, že na mě čeká problematika znásilňování, únosů a všeho toho, o čem se mluví okolo Rwandy a Konga.
Ale nebojte se je to YA, ne žádná jeho surová odnož. Takže se o tom všem sice mluví, ale že by to na čtenáře mělo nějaký extra dopad v podobě nočních můr? To zase ne. Je hezké se konečně zase jednou nezaobírat nějakou dystopií ale současností.

Pravidlo číslo 11: Pokud chcete pokračovat vpřed, občas se musíte vrátit na úplný začátek.
Pravidlo číslo 14: Nešťastné události nechodí ve trojicích, ale v ještě větších počtech.

Počtení je to hezké, pokud vám nevadí buď zdlouhavé vyprávění nebo přeskakování. Při občasném přeskakování má kniha spád a děj se rychle vyvíjí.
Co trochu pokulhává je psychologie postav. Hlavně u pana Greyhilla to podle mě autorka vážně nezvládla. Napřed je jeho jméno skoro tak obáváné jako VY VÍTE KOHO, a pak se z něj vyhklube takový skoro dobrák? No, nevím…
Tina a Michael jsou vážně roztomilí, ani jednomu to jejich tvrďáctví nevěřím, ale je to jen YA a žádný mrazivý psychologický thriller, takže je to naprosto v pořádku.
Kdo hledáte v rámci YA nějakou novinku a nevadí vám spíše detektivní zápletka, tak po knížce rozhodně sáhněte. Určitě stojí za přečtení.

Z podobného těsta je Mé jméno je nikdo, kde hlavní hrdinkou je špiónka.

Odkaz na Databázi knih.

Michaela Schmiedlová: Bronzová medaile

13. července 2018 v 15:00 Young Adult
Mladá krasobruslařka je odepsaná kvůli zranění. Život ji moc neuspokojuje, jenže pak se objeví kdosi, kdo ji donutí přiznat si, že to s jejím fyzickým zdravím není tak špatné, jak celému světu tvrdí. Zvládne porazit zrádnou psychiku a vyhrát nejen medaili, ale i výborného muže?

Zuzka:

Knih od českých autorů není nikdy dost. (Popravdě, je jich až až, ale ne takových, co bych měla chuť číst). A od kamarádů už vůbec ne (tedy, i takové jsou, ale jen některé můžu chválit pěkně otevřeně a upřímně).

Bronzová medaile je autorčinou prvotinou, a tak také vyšla jen elektronicky, ale to vůbec ničemu nevadí, kdo chce číst, cestu si vždycky najde. Může vás tak maximálně štvát nedokonalá obálka, ale alespoň není přeplácaná, a pak nedostatečná korektura, protože i mistr tesař… a pochopitelně tu chybí editorská práce, jenže to je tak všechno, co se dá knize vytknout.
Všimli jste si, jak zoufale málo se píše příběhů ze sportovního prostředí? Filmů jsou snad stovky, ale knihy doopravdy chybí. Maximálně se o někom řekne, že se věnuje sportu a tím to hasne, ale tady je Rory skutečná krasobruslařka, tedy bývalá a pochopitelně, aby příběh nestál, tak i budoucí.
Kniha je neuvěřitelně čtivě napsaná, někomu může připadat, že jsou tu některé skoky rychlejší, ale to si vážně potřebujete číst o každém mytí zubů? Já tedy ne. Najdete tu postavy, s nimiž se můžete ztotožnit a i takové, které vás pobaví. Jako třeba Toníček.
A hlavně není předvídatelná. Jistě, ledasco tušíte, jenže příběh je poskládán jinak než by byl v Holywoodském filmu, takže jste nejednou překvapeni a to jsou rozhodně body k dobru.
Můj největší problém s knihou je ten, že nemám ráda hlavního hrdinu. Pokaždé, když s něčím vyrukuje, tak si říkám, jak by pohořel, kdyby to zkusil na mě. Ale každý má nějaký vkus a konec konců jen díky němu… ale víte co, přečtěte si to sami!


Pokud vás kniha zaujala, zkuste také: Moře klidu, Poslouchej!, Kulti (zatím pouze v Aj, ale Fragment už tenhle NA skvost chystá!).


Kelly Oram: Šťastně až na věky

11. července 2018 v 20:52
Cinder a Ella se konečně našli, ale může jim život jako z pohádky vyjít, obzvlášť když Ella nenávidí své tělo a je samý mindrák?

Zuzka:

Pokračování úspěšné knihy není nikdy jednoduché. A obvykle sklouzne ke klišé, tady se to naštěstí nestalo. Nemůžu říci, že by byl druhý díl stejně úžasný jako první, ale rozhodně je to důstojný následovník. Ella tady už netrpí tolik, i když vztahy s rodinou stále nejsou růžové. Člověk mohl mít z prvního dílu pocit, že se vše vyřešilo jedním sezením s psycholožkou, ale autorka si je dobře vědoma, že takovéhle zvraty se v reálu prostě nestávají.
Pro mě ale bylo důležité, že se tu nekalkuluje s žádnými hloupými bývalými přítelkyněmi, kterých měl Brian požehnaně, ani se jim nikdo nesnaží zničit vztah. Kniha je spíš zaměřená na Ellino sebevědomí, na pojetí vnímání krásy v Holywoodu a nejdůležitější je, že Brian je jí vždycky oporou, což se u puberťáků - a knih pro ně - moc nestává.

Čili pokud se vám líbil první díl, pak si druhý můžete přečíst bez strachu, že vám zničí dojem. Pokud se vám nezamlouvala ani jednička, i tak můžete Šťastně až na věky zkusit, protože se už nejedná o pohádkový příběh Popelky.

Miška:

Vážně jsem se druhého dílu bála. Tak nějak jsem očekávala, že se Brianovi bude vrhat do postele spousta holek, bulvár bude všechno zkreslovat, někde se objeví nějaké fotky, rozejdou se spolu, budou na sebe naštvaní,... Prostě taková ta klasika :-D
Naštěstí to je všechno úplně jinak. Autorka se oprostila od všech těch stereotypů, kterými se druhé díly romantických knížek jen hemží a je z toho výborné oddychové čtení zaměřené spíše na vnímání sebe sama a rodinné vztahy.
Jsem vážně ráda, že autorka druhý díl napsala. Přece jen byl ten konec prvního dílu useknutý v tom nejlepším a fakt mě zajímalo, jak se Ella s Brianem se vším poperou.

Pokud se vám kniha líbila, zkuste také: Moře klidu, Řekni mi tři věci, Možná jednou


Shusterman: Smrtka - obsah

11. července 2018 v 20:52 Obsahy knih

Seznámíme se s hlavními hrdiny Citrou a Rowanem a to prostřednictvím Ctihodné smrtky Faradaye. Oba dva prokáží mravní sílu a pohrdání k týrání. Díky tomu si je smrtka vybere za učedníky. Ani jeden z nich nechce, ale nakonec je donutí okolnosti. Rowana nenávidí v jeho škole, protože se všichni domnívají, že může za smrt školního oblíbence, ačkoliv mu Rowan jen poskytl poslední účast v jeho životě, když ho přišel smrtka Faraday pokosit. Rowanova rodina o něj nijak výrazně nestojí, tak proč by nešel. Citru zas motivuje fakt, že tak ochrání ty, které má ráda. Rodinu smrtky nemůže nikdo pokosit. A to si přeje pro své rodiče i svého bratra.

Oba se učí řemeslu Smrtky a musejí bojovat hlavně se svým svědomím a nitrem, ale smrtka Faraday je dobrý člověk a vysvětluje jim, jak je kosení nutné a jak jej lze provádět humánně. Přesto se Citra s Rowanem snaží nenavázat nijak hluboký vztah, zaprvé to mají od Faradaye zakázáno, za druhé jim to připadá zvláštní, přesto mezi nimi vzklíčí přátelství. To by měl zpřetrhat požadavek smrtek na konkláve, které se rozhodnou vyžadovat život jednoho z nich. Projít zkouškami a stát se smrtkou smí jen jeden a hned, jak se tak stane, musí pokosit toho druhého. Toto je vyžadováno pod nátlakem smrtek, které neoficiálně vede Ctihodný smrtka Goddard, muž, který se vyžívá v davovém a velkolepém kosení. Má vlastní filosofii a v kosení/zabíjení vidí svůj osud.

Brzy ale přichází další zvrat, Smrtka Faraday umírá. Spadl pod vlak. A Citra s Rowanem jsou rozděleni. Výuku Citry převezme ctihodná smrtka Curieová a Rowana si vyžádal Goddard. Tak se jejich cesty rozdělí. Metody smrtky Curieové jsou jiné, než byly u Faraday, ale Citra chápe, že i tahle žena je dobrá a svou práci dělá právě proto, že se obává, že by se na její místo mohl dostat někdo, kdo by si kosení vyloženě užíval.

Rowan je na tom u Goddarda jinak - je zbit, ale po výcvikové stránce nestrádá. Goddard z něj cvičí stroj na zabíjení a Rowan je v tom vážně dobrý. Snaží se udržet si zdravý rozum a chápat, jak moc zvrhlý Goddard a jeho přívrženci jsou, ale chápe, že i z něj se stává někdo jiný. Jak je možné, že je náhle schopný cvičit s živými terči?


Rowan i Citra selžou při druhé zkoušce, ale hlavně Citra Rowana na konkláve téměř nepoznává. Chová se jinak, mladé smrtky ho obdivují, protože mu Goddard občas dovolí předávat imunitu nebo něco podobného. Citře se zdá, že se Rowan změnil. I když tomu nechce uvěřit. Přesto se mu svěří se svým podezřením, že smrtka Faraday nezemřel náhodou. Pátrá po jeho vrahovi - neřekne, kdo přesně by to měl být, ale je jisté, že naznačuje, že by mohlo jít o Goddarda. Rowan jí její obavy vymlouvá a hlavně chce, aby nic neříkala nahlas bez důkazů Citra ho poslechne. Ale pátrá dál. A právě proto pro ni brzy přijdou vyšší smrtky a obviní ji z vraždy Faradaye. Usvědčit jí má zápis z Faradayova deníku, kde píše, že se bojí o život, protože mu bezejmenná ona často stojí u dveří. Citra nemá jinou možnost, než skočit ze střechy, "rozplácnutí" jí totiž zaručí převoz do oživovacího centra, kde není v moci smrtek.

Rowan tou dobou ale už ví, že má být o Citru "postaráno". Goddard totiž na jednu ze svých velkolepých a pompézních akcí pozval i Vrchního sekáče. A ten mu musel neochotně přislíbit, že Rowanova konkurentka brzy již nebude problém. Při tom je ovšem poslouchá i smrtka Volta, který se snad stává i Rowanovým přítelem přestože je oddaný Goddardovi a vidí v něm vizionáře. Volta totiž pochopí, že malá dívenka, která žije u nich v domě, je ve skutečnosti dcera Vrchního sekáče a to je vážný problém, když smrtky nesmí zakládat rodiny ani se zamilovat. Goddard ji ale uvěznil a s její pomocí vydírá Vrchního sekáče.

Citra se od počítače, který řídí chod světa, v bezvědomí dozví, že má vyhledat konkrétního muže, ten je spojen s úmrtím smrtky Faradaye. Z oživovacího centra ji pomůže utéct Curieová, jelikož je Citra stále ještě obviněna z vraždy. Ukazuje se ale, že zmíněný zápis z deníku nebyl o ní, nýbrž o Curieové, která Faradaye velice milovala a kdysi s ním měla poměr a on si tenkrát jen špatně vyložil její postávání za jeho dveřmi. I tak ale Citra prchá. Smrtka Curieová jí také sdělí důležité jméno a je shodné s tím od počítače, ale také jí řekne, kde ho hledat, když ji Citra vysvětlí, že si je jistá, že Faradyova smrt nebyla náhoda, že do ní musela zasáhnout jedna ze smrtek.

Pátrání Citru zavede až do dalšího kusu Ameriky, který už nespadá pod správu Vrchního sekáče. Tam nalézá onoho muže, chce ale aby trpěl, a tak mu jen prostřelí koleno. Naštěstí. Ukáže se, že je to totiž Smrtka Faraday, který svou smrt skutečně jen předstíral. Chtěl odejít na odpočinek a už nevykonávat řemeslo smrtky. Hlavně ale věděl, že úmrtí smrky propustí jeho učedníky. Tak měli být Citra i Rowan zpět doma a nemuseli se povraždit vzájemně. Citra mu vysvětlí, že to jim nikdo nedovolil a soutěž běží dál.

Curieová na konkláve přizná, jak to bylo s deníkem a Citra je volná, vrací se, aby mohla nastoupit na třetí zkoušku.


Mezitím si Rowan prochází peklem. Goddard ho donutí, aby se účastnil masových kosení. Rowan obvykle zvládne lidi varovat a poslat je pryč, tentokrát jdou ale do kostela Nezasvěcených. Rowan střeží východ, aby mohl každého pustit, ale lidé se ho bojí, jak je ostatní smrtky vraždí. V jedné z mnoha chodeb najde Voltu, který mu vysvětlí, že vtrhl do třídy, doufal, že tam nikdo nebude, ale byly tam děti a on je všechny povraždil. A pak se sám podřezal - jediný způsob, jak může smrtka zemřít, je zabít sama sebe. Umírá a zbytky Rowanových pochyb jsou pryč. Nenávidí Goddarda a jen o pár chvil později je přinucen zabít zdejšího kazatele. Té chvíle, ale využije k tomu, aby popravil Goddarda a zabil další dva jeho přisluhovače. Celý kostel zapálí a uteče. Oheň - jen ten zničí vše a nedá se s tím nic dělat. Lidé se sice dohadují, jestli měl Rowan jen štěstí a unikl nebo nese vinu, ale dokázat se mu nic nedá. Tak se dohodne i s Vrchním smrťákem, obzvláště po tom, co mu vydá jeho dceru a naznačí, že také ví, o koho jde.

Koná se třetí zkouška. Citra má zabít svého bratra, ona to nenese dobře, ale nakonec to udělá, protože ví, že ho pak ihned oživí, což se i stane. Později se dozvídá, že Rowan stiskl spoušť dřív, než mu stihli vysvětlit, co má dělat a proč.

Konkláve Smrtek rozhodne, že vítězem se stává Citra. Ta má svůj tajný plán. Rowan byl rozhodnutý Citru nikdy nezabít, ale probít jí cestu ven. Citřin plán je lepší. Jakmile dostane prsten a vybere si jméno Anastazie, dá Rowanovi pěstí a pak ho chce ochotně zabít. Jenže Rowanova krev se načte do prstenu a dá mu roční imunitu. Než se všichni vzpamatují, Citra mu řekne, kde na něj čeká auto a Rowan uteče. Sám je zaskočen, že na něj v autě čeká Faraday a společně odjíždějí.

Z Citry se stává nižší smrtka a zůstává u Ctihodné Curieové. Po světě se ale začíná provídat o Luciferovi. Muži, který ohněm zabíjí smrtky, které ke kosení nepřistupují s dostatečnou pokorou…



Meagan Spooner: Na lovu

9. července 2018 v 17:35 Young Adult
Kráska/Jeva je dívka obdařená velkou krásou, ale také touhou po něčem jiném než je nudný život ve městě. Láká ji les, miluje lov a chce od života něco víc. Vydává se do lesa najít svého ztraceného otce, jenže přichází příliš pozdě. A Zvíře, které ho připravilo o život, ji uvězní. Jediné, co ji drží při životě je touha po pomstě.

Miška:

Z knížky jsem měla velké obavy a hodně dlouho jsem ji odkládala, protože takhle rozporuplné ohlasy jsem už dlouho neviděla.
Teď toho odkládání upřímně lituju. Pro mě to byla bomba! Ale po dočtení musím říct, že ty rozdílné názory chápu.
Máte rádi Krásu nesmírnou nebo jiné klasické ruské pohádky? Já je od mala zbožňovala a o tom to celé je. Protože tenhle retelling Krásky a zvířete vychází právě z nich. Takže pokud máte radši pohádky v americkém stylu, asi vás to moc neosloví.
Vzhledem k tomu, jak skepticky jsem ke knížce přistupovala, jsem byla neskutečně překvapená autorčiným živým vyprávěním, které mě vážně pohltilo.
Celé je to z Jevina úhlu pohledu, ten je zpestřen opakujícími se stále stejnými obrázky a velmi stručným náhledem do myšlení Zvířete. Ze začátku jsem ty obrázky nechápala, nestačil by jeden? A pak rovnou text Zvířete?
Ne, nestačil :-D Nebojte, není to jen plýtvání stránkami, má to svůj význam. Co se děje týče, hodně čtenářek mohlo být zklamaných, protože se tady nebojuje proti bezpráví, ani to není ten pravý pohádkový srdíčkový příběh. Hrdinové tady bojují především sami se sebou.

Můj závěr? Prostě si to musíte zkusit přečíst, abyste zjistili, jestli Na lovu pro vás je nebo není. Pro mě rozhodně bylo!

Zuzka:

Na lovu je zajímavé hned z několika důvodů - zaprvé, jak už zmínila Miška - není to samá Amerika. Vlastně je to Rusko. Nejen místo děje, ale i zázemí pohádky. A upřímně, to dodává příběhu neočekávanou šťavnatost a zajímavost. Není totiž stejný jako 90% momentální knižní produkce. Za druhé si tu pohrávají i s grafickou úpravou. Ta má právě z pohledu Zvířete velký význam a vy tak mnoho vytušíte i z mála textu.
V téhle knize konečně něco znamená i slova rodina, oddanost, slib nebo láska. Ale hlavně poznání sebe sama. Honba za pomstou vám štěstí nepřinese, smrt není jediný trest na světě a honba za něčím víc… ale co je to víc? A lze to vůbec najít!
Přečtěte si tuhle verzi Krásky a zvířete, pokud nechcete plout s mainstreamovým proudem a zajímají vás i jiné pohledy na věc.
A mimochodem - konečně někdo nenávidí pohádku o Ivanovi a vlkovi, kteří spolu ukradnou všechno, na co přijdou, stejně tak jako já. :)

A jestli už jste knížku četli a líbila se vám. Zkuste také sérii Dvůr trnů a růži, Měsíční kroniky a Roztříštěnou.

Markétka:

Krásné zpracování Krásky a Zvířete. Líbilo semi to dokonce víc než Dvůr trnů a růží. Nádherně tajemně jsou napsané pasáže od zvířete. Na začátku knihy, mi díky tomu běhal mráz po zádech. Když najednou zmizely, tak jsem si myslela, že mi to čtečka jen špatně zobrazuje. Ale NE! Prostě on nebyl! Dokonalé. Líbila se mi férovost a laskavost vedlejších postav. Jasenka a Solmir, nechtějí být spolu kvůli Jevě. Radak a Solmir, drží slovo a jsou opravdu zamilováni, i když dívky nečekaně zchudly. Byla to velmi příjemná změna. Vlastně v knize není nějaký pořádný záporák.
Také je tu moc pěkně zapojená pohádka Carevič Ivan a vlk šedivec. Našla jsem si jí, přečetla a vážně musím souhlasit s Jevou a Zuzkou. Ta pohádka je vážně špatná. Ivan vše pokazil, neposlouchal a i přesto byl zachráněn, dostal vše po čem toužil a ponaučení žádné. Aspoň že Na lovu to zachránilo. Celou dobu jsem si říkala, proč mu musí říkat Ivan? Proč Ivan? To není jméno pro hrdinu. Ještě že se z něj vyklube Eovan.
Knížka má i krásné zakončení odpovídající charakteristice postav. Jsou tak nespoutané a táhne je to do lesa a k sobě. Vůbec není potřeba další svatba. Mají jeden druhého a to jim stačí. Pro mě asi nejlepší zpracování Krásky a zvířete.



L. Child, D. Preston: Město nekonečné noci

6. července 2018 v 21:01 Thrillery a detektivky


V New Yorku dochází k nevysvětleným vraždám a obětem chybí hlavy. Zdá se, že vrah si vybírá boháče s temnou minulostí. Musí se mít smetánka na pozoru nebo hrozí nebezpečí i všem ostatním? Případ pro zvláštního agenta Pendergasta a poručíka D'Agostu.

Markétka:

Další detektivka se zvláštním agentem Pendergastem. Tuhle sérii miluju a přesto jsem z této knížky zklamaná. Celou dobu jsem měla pocit, že obdobný příběh už jsem četla v jiném díle. Záhadné sériové vraždy, náboženský fanatik, novinářský šťoura a překvapivé rozuzlení. Jindy mi děj přišel vždy mnohem víc propracovaný. Teď jsem naopak měla pocit, že některé kapitoly jsou tam opravdu jen na výplň. Jako třeba Swope, byl tam jen proto, aby ho Haywardová mohla zatknout a objevila se na pár okamžiků v knize. Nic důležitého opravdu neudělal. Už byly díly, kde se většina známých postav neobjevila, nebyla pro případ relevantní, ale tohle mi přišlo vážně nucené. A celý koncept objevení vraha. Na začátku slibně vypadající nové téma sériových vražd, poté opravdu nikdo a dokonce ani Pendergast netuší, kdo by za tím mohl být. No abychom se dočkali konce, tak vrah musí agenta FBI vylákat. Uznávám, že tápající Pendergast je novinka a osvěžení. Ale celkově mi knížka přišla ušitá horkou jehlou, honem rychle něco napsat, dlouho nebyl další díl. Trochu zklamání, protože vím, že autoři to umí mnohem mnohem lépe. To mrazení a napínání do samého konce, které jsem měla u Relikvie, Zátiší s vránami, Kabinetu kuriozit a dalších dílů ze začátku série, se tady bohužel nedostavilo. Doufám, že další díl bude zase o něco lepší.