S.J.Maas: Dvůr mlhy a hněvu

29. března 2018 v 13:12 |  Sci-fi, Fantasy
Jaká je Feyer jako víla? Co bude s vílím světem dál?

Miška:

Dvůr mlhy a hněvu byl chvílemi naprosto dokonalý. Promyšlený do posledního detailu ve stylu Harryho Pottera, kdy vám dojde i že nenápadná zmínka v krátkém popisu měla ve Dvoru trnů a růží svůj význam.
Autorka naprosto mistrovsky pracuje s psychologií postav. Můžete sice nenávidět Tamlinovo jednání, ale je opravdu tak těžké mu porozumět, když se zamyslíte nad minulostí, která ho utvářela? Začátek mi sice připadal chvílemi zdlouhavý a strašně mě vytáčel, ale kdyby mu autorka nevěnovala takovou pozornost, jen těžko by lépe vylíčila Feyeřino zoufalství.
A pak přijde na řadu celá nová kapitola vílího světa a tu prostě budete milovat včetně jejích postav. I když vám některé věci budou připadat černo-bílé, nikdy takové nezůstanou.
A Rhysand? Prostě ÁÁÁÁCH… Zase jeden hrdina, který vám učaruje. A teď to absolutně nevnímám jako spoiler, protože řekněte mi, kdo jste to netušil už v prvním dílu? Co? Vždyť Tamlin byl od začátku takový chabý hrdina. Nikdy pro Feyre nic neudělal a způsob, jakým ji miloval? Ale no tak…
Jinak je to typický druhý díl, ve kterém se teoreticky nic neděje. Rrozhodně by si zasloužil buď přidat akci nebo něco dost výrazně seškratat. Celý je takovou přípravou hrdinů na epický závěr. Hlavně vám tenhle díl rozšíří hranice a možnosti vílího světa.
A pak je tam samozřejmě několik kapitol, které všemu dají novou tvář.
Ne vždycky mi jednání Feyre imponovalo, někdy by zasloužila propolesknout, aby už se probrala. Nové postavy jsem si zamilovala Mor a Amren? Tkadlena, Řezbář kostí ale i Ianthe... Vždyť jsou úžasné v tom dobrém i v tom špatném slova smyslu:-)

Tenhle díl pro mě měl potenciál být nejlepší knihou, co jsem kdy četla. Nebýt těch hluchých míst, kterých tam bylo prostě moc. Takže čtěte čtěte, rozhodně nebudete litovat. Já jsem po dočtení okamžitě zavítala na Amazon a pokračovala jsem Dvorem křídel a zmaru aspoň anglicky, protože to čekání? To bych nevydržela.

Zuzka:

Jo! Jen tak dál.
Hned na začátek musím říci, že tahle kniha je neuvěřitelná. Jak se sakra mohlo stát tolik zásadních změn na tak malém prostoru? Vždyť po dočtení prvního dílu je Feyre konečně šťastná s Tamlinem a víly jsou svobodné, jenže… Abych nic neprozradila, poukážu jen na fakt, že S. J. Maas je mistr pokud jde o psychologii postav. Je až neuvěřitelné, jak je to uvěřitelné. Jak si pohrává s jejich vývojem a my nemůžeme než jen valit oči a nestíhat se divit, co se to děje, ale zároveň to přijmout, protože je to tak dokonale provedené, že to ani jinak být nemůže. Oproti tomu by jí konečně měl někdo naučit škrtat. A to už vážně! Druhý díl je protkán spousty hluchých míst, která jen zbytečně zpomalují děj. Já vím, každý nemůže být Rowlingová, ale všechny Dvory by si zasloužily pět hvězdiček, ode mne je ale nikdy nedostanou, když trpí tímhle zásadním nedostatkem. Přesto jsem ale knihu neodložila, protože příběh je nápaditý, co kecám, je úžasný a musela jsem číst dál!
Samozřejmě, pohybujeme se v YA, tedy, když pominu popis sexu, to vážně YA není, takže tu některé okolnosti přímo bijí do očí. Na Rhysandově dvoře jsou všichni tak skvělí. Usměvaví, ironičtí, nesvázaní konvencemi… dokonce se Feyre i líbí jejich styl oblékání - jednoduše řečeno, na téhle straně musí být vše dokonalé, aby… no prostě aby srdce YA dostalo, po čem touží :D
Dál musím autorku pochválit za některé scény, ona vážně umí výborně vykreslit obraz, až máte pocit, že se vám film odvíjí přímo před očima. Příchod na Dvůr nočníh můr, Rhysandova žárlivost, předposlední kapitola… to vše jsou doslova dokonalé scény! Asi kvůli nim člověk čte.

A teď pár SPOILERŮ:
Od začátku jsem nechtěla, aby byl z Tamlina hajzl nebo hlupák - vždyť vztah se dá ukončit i jinak. Ano, částečně je z něj obojí, ale jen částečně. Vždyť je zničený Amaratnhou a nikdo se mu ani nemůže divit, jak přehnaně ochranitelský byl. A trochu zabedněný, to ano… ale že to není to, co Feyre potřebovala, to je prostě jiná. Ovšem i jeho psychologie je vedená rukou plnou umu, takže mu musíte rozumět. Ne ho podporovat, ale chápete jeho motivaci. A o to přeci jde. Po přečtení tohoto dílu jsem mu dokonce velkoryse přála smrt na bitevním poli na správné straně.
Co se Rhysanda týče - skutečně jsem se bála, jak z něj bude udělán "hodný kluk". Zaprvé se tím zničí výborná záporná postava, zadruhé - proč sakra? To nemůže mít nějaké mouchy? Ale opět se ukázal autorčin um. Ano, Rhys není takové prase, násilník a sadista, jak se zdálo, ale rozhodně není bez viny. Vždyť on sám ví, čeho se dopustil. Jistě, dělal to pro "větší dobro", ale tím se to neomlouvá. Opět zde krásně vynikne rozpor mezi jím a Tamlinem, který ostentativně odmítal udělat cokoliv. Rhys se radši zaprodal, i když věděl, že už mu nálepku Amaranthiny děvky nikdy nikdo neodpáře, ale alespoň jí kazil, co se dalo.
A nakonec, vážně jsem si myslela, že autorku zabiju, když král rušil jejich pouto. To jim jako měla stačit jen láska? Nebo jsou si tak moc souzení, že se vytvoří znovu? No… nestalo se. Ale… zcela upřímně musím říct, že by to knize dodalo něco víc, kdyby se tak vážně stalo. S. J. Maas si dává hodně velký pozor, aby své čtenáře nezklamala, a někdy je to až škoda.

Tenhle díl nám otevírá snad desítky cestiček a zápletek. Kromě vztahů jako jsou Lucien a Elain, Nesta a Cassian, Mor a kdokoliv :D, jsou tu i zajímavější věci - co Tarquin a krvavé rubíny? Amren a její návrat do jiného světa, zrada královen a pak samozřejmě to největší - podaří se spojit světy?

Markétka:

Druhý díl jednoznačně lepší, mnohem více nabitý akcí, zvraty, vzrušením a úlevou a ano i nudou. A všechno to do sebe dokonale zapadá. To, že máte problém se na začátku "začíst", protože je to "nezáživné", je naprosto nutné a bravurní navození atmosféry, ve které se Feyre na začátku knihy ocitá. A velmi se vyplatí počkat, protože to procitnutí, které vás čeká za to stojí. Naprosto jsem si utvrdila své dojmy o postavách z prvního dílu. Autorka je dokázala napsat opravdu skvěle. Máte z nich nějaký pocit, přejete si jiný a pak zjistíte, že první myšlenka je opravdu ta správná. Tak jsem to měla s Tamlinem. Dlouho jsem si říkala, jak se do něj vlastně zamilovala. A Rhysand, ach! Co k němu dodat. To je ten hrdina, který mi v první knize na Tamlina, tak strašně neseděl. A další postavy se tu odkrývají a určují se strany, na kterých se bude bojovat, protože válka je nevyhnutelná. Taky se vysvětlí dost nepatrných detailů z první knihy. Opravdu vše je mistrně propracované a prostě to prožíváte s Feyre úplně stejně.
Poznáte mnoho zajímavých míst. Jakto, že Velaris vydržel tak dlouho skrytý před zraky všech a co to stálo? Dvůr nočních můr, kde vaše noční můry opravdu ožívají. Letní dvůr, jehož vladaře si pro jeho laskavost je velmi snadné zamilovat. Illyrijské bojové tábory, kde nechápete, jak malé děti v těchto podmínkách zvládají přežít. I díky tomu je kniha ještě víc zajímavá.
Ale tentokrát musím dát za pravdu holkám. Někdy už jsem těch popisů taky měla dost a chtěla akci, akci, akci. Protože i obyčejné posílání psaníček mezi Feyre a Rhysem je to, co chcete číst a číst a číst.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama