Marissa Meyer: Měsíční kroniky

8. března 2018 v 14:06 |  Sci-fi, Fantazy
Fenomenální retellingy slavných pohádek zasazené do budoucnosti, ve které je válka na spadnutí.

Zuzka:

Ano! Ano! Ano! Jak je možné, že jsou tyhle knihy tak málo známé? Jasně si vzpomínám, jak se vydání Winter pořád odkládalo a jak mi pak tvrdili v knihkupectví, že vůbec nevědí, jestli jí budou mít. Proč?
Marissa Meyer je úžasná vypravěčka. Její styl vás nenechá ani na chvíli odpočívat. Příběh do vás cpe pod tlakem, ale vám to nijak nevadí. Její zápletky a zvraty jsou vážně originální a nečekané. Říkáte si, jak je to možné, když se jedná o retellingy pohádek? Možná proto, že se odehrávají v daleké budoucnosti, možná je to tím, že se mnoho pohádkových motivů dá přizpůsobit a možná za to může představivost Meyerové, která pro nás vykreslila úplné nové příběhy, i když Popelku a spol. každý zná.
Dobrá, abych nebyla až přehnaně nadšená, tak musím říci, že jsem měla problém se začíst do Scarlet. Nebylo mi úplně příjemné, že jsem musela opustit Cinder - hrdinku, která mi byla doopravdy sympatická. Jistě, Cinder se vracela, její příběh se odvíjel dál, ale v hledáčku byla hlavně Scarlet s Vlkem. Navíc mi bylo líto, že je Scarlet "jen" člověk. No ano, vždyť Cinder je kyborg! A to přinášelo spoustu výhod jako například její super mozek propojený s počítačem a věčné chrlení informací a přehřívaní systému. Scarlet nic podobného nemá. Také jsem se nemohla zbavit dojmu, že se trochu plácáme na místě. Ale… ale jen co dorazí do Paříže, tak… tak se nedá přestat číst!
U Cress ani Winter jsem nenašla snad jediné slabší místo. Trochu jsem se bála, že se Meyrové nepodaří napsat čtvrtou knihu tak skvostně jako třetí. Navíc měla mít tolik stránek. Ale ona to zvládla. Winter je fenomenální zakončení série.
MUST READ! Vážně!
Co se týče Nejkrásnější - příběhu Levany - nemusíte ho číst, k ději to nijak nepotřebujete. Ale PŘEČTĚTE SI HO! Tahle kniha je zázrak. Stále stejný poutavý a barvitý styl, ale v centru dění je Levana. Zlá Levana. Před očima se odehrává její příběh - od dětství až po dobu, kdy vtrhla do života Cinder. Ano, někomu může vadit, že hrdnou knihy je záporná postava, ale ono je to brilantní. Nejvíc ze všeho to připomíná psychologický profil. Zjišťujete, že Levana nebyla vždy taková a že… SPOILER… že za většinu toho, co se děje, může vlastně Channary. Matka Cinder. Jistě, netušila, jak moc se její sestra na své neteři vyřádí, ale… to ji neomlouvá.
Hvězdy nad hlavou - kniha povídek. Upřímně řečeno některé povídky jsou slabší. Nebo mě tak alespoň připadaly. Ano, je hezké zjistit, jak se Cinder vůbec dostala na Zem a podobné maličkosti. Ale pokud člověk četl pozorně ostatní knihy, tak přesně ví, jak Winter přišla ke svým jizvám a nepotřebuje to číst po druhé. Ovšem Malá androidka ta stojí za to. Tahle povídka je tak dobrá, že si kvůli ní přečtete i ty ostatní. A zakončíte Svatbou, která je pohlazení po duši a nádherné ukončení celé série.
Vřele doporučuji všem!

Miška:

Mezi námi knihomolkami prakticky napříč generacemi patří tahle série mezi ty nejoblíbenější a nejlépe hodnocené. Je tak trochu škoda, že o ni více neví i širší veřejnost, protože by si určitě pár dalších čtenářek získala.
Každý díl série je sci-fi retellingem jedné z nejznámějších pohádek. Začíná to Cinder/Popelkou ta k sobě ve druhém díle přibalí Scarlet/Karkulku pak k nim přibude Cress/Locika/Rapanzul (prostě Na vlásku :-D) a zakončuje to Winter/Sněhurka. Ale nebojte hrdinové, co si tak strašně moc oblíbíte nikam nemizí, dál v příběhu mají svou velevýznamnou roli, jen je naředěná prostorem pro nové hrdiny.
Jsem na tom podobně jak Zuzka, největší problém jsem měla se Scarlet, taky mi vadilo, že je Cinder víc v pozadí a že je Scarlet taková obyčejná. Jenže pak jsem si na to zvykla, příběh začal být zajímavý, postupně se odhalovaly důležité dílky skládačky... a pak už jen vím, jak hltám, hltám a nemůžu přestat číst, Scarlet děsně fandím a jejímu Vlkovi jakbysmet.
Na Cress už jsem musela čekat, protože v tu dobu nebyla ještě ani v Aj verzi a řeknu vám, že to bylo pořádné utrpení. Přestože se z toho vyklubala tlustá bichle (hurááá!!!), tak mírné zklamání ze Scarlet se vůbec neopakovalo.
A pak přišla Winter. Tolik obávaný závěrečný díl série. Napsat dobrý závěr je kumšt a málokdy se to důstojně povede. Většinou jste rádi, když nejste až tak moc zklamaní, že už to nemá ty grády. Ale v případě Winter? Ten díl je snad nejlepší ze všech! Konečně máte všechny hrdiny aspoň chvíli pohromadě. WInter nejde nezbožňovat, všem strašně fandíte a modlíte se, aby to nikdy neskončilo.
A ta obálka! Nejhezčí z celé série (dobře, Scarlet ji taky měla povedenou).

Njekrásnější byla super. Prostě záporná hlavní hrdinka. Sice se dozvíte, proč je z Levany taková mrcha, jaká je, ale i tak ji dál nesnášíte. Mně se to teda líbilo fakt hodně, i když to všeobecně má velmi rozporuplná hodnocení. Což se není čemu divit, když to autorka nijak nepřeikrášluje a nenutí vás s nikým soucítit.

Hvězdy nad hlavou mě upřímně vůbec nenadchly, považuju je za zbytečné a úplně bych se bez nich obešla.

Markétka:

Cinder mě uchvátila. Do knížky jsem se okamžitě začetla. Lákala mě exotika, děj který se odehrává v Asii byl na příběh Popelky hodně jiný, ale skvělý, natož že je z budoucnosti. Schopnosti, které má Cinder díky tomu, že je kyborg, jsou naprosto úžasné. Mám ráda její rozhovory s Iko, ta androidka je tak vtipná. A nejvíc se mi líbilo ztvárnění ztraceného střevíčku.

U Scarlet jsem měla nějakou dobu problém vidět v tom Červenou Karkulku. Sice tu byly jasné věci jako červená mikina s kapucí, Vlk, který s ní cestuje vlakem a posléze prchají lesem. Ale přiznám se, bylo to asi tím, že jsem těsně před tím dočetla Cinder. Byla jsem plná dojmů a přejít na Scarlet bez Cinder, byl problém. Po hodně dlouhé době se objevila kapitola se Cinder a já zajásala a jakmile jsem se vrátila ke Scarlet, zas mě to tolik nebavilo. Až ke konci, kdy byla najednou hromada akce, mě kniha zase pohltila.

Cress se mi líbila hodně. Přiznám se, že Lociku znám jen z animované pohádky Na Vlásku, takže tam jsem moc netušila, co čekat od děje, který má kopírovat předlohu. Ale její úžasná naivita a zároveň bravůrní heckerské schopnosti se mi dost líbily. Její putování s Thornem je nezapomenutelné. Cress se stala jednou z mých nejoblíbenějších postav. A taky díky tomu, že se tu víc střídá děj Cress a ostatních dostala kniha mnohem víc šťávy, která mi chyběla v začátku Scarlet.

Winter byla fenomenální zakončení. Hrozně jsem se těšila na trpaslíky, na jablko. A světe div se Marissa to zvládla tak bravurně, lehce a nenásilně, že jsem dopravdy nadšená. Celkové vyvrcholení všech příběhů a ještě navíc odvyprávět celý příběh Winter zvládla skvěle. Taky je pravda, že jsme se na něj načekali, ale stálo to za to.

Nejkrásnější byla pro mě něco naprosto nového a moc mě to bavilo. Mít hlavní postavu zápornou, navíc když víte jak skončila, co všechno dělala a jak jste jí nenáviděli v předchozích knihách. No čtení bylo zajímavé a zase mě to pohltilo. Na konci knihy, vlastně nevíte, co si máte myslet. Je vám jí líto a stejně jí pořád nenávidíte. Tak co s tím? Doteď nevím.

Hvězdy nad hlavou zaplnily prázdné místo, které vzniklo poté, co jsem dočetla celé Měsíční kroniky. Je to taková ta zdravá doplňující tečka, kterou potřebujete po dočtení knihy. Takové to ještě jednu kapitolu, prosím! Pár povídek a hlavě ta poslední mě uspokojily natolik, že jsem mohla s klidem kroniky opustit.

Už se těším, až si to za pár let přečtu znovu!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Mějte prosím pochopení. Náš blog je zcela nový a mákáme jako divé, abychom sepsaly všechno, co Vám slibujeme.