James Dashner: Labyrint: Útěk

22. března 2018 v 20:42 |  Young Adult
Je labyrint Thomasův nový domov nebo je to jen zvrácená hra?
A dá se vůbec dostat ven?

Zuzka:

Na tuhle knihu mě upozornil film. Který jsem neviděla. Usoudila jsem, že si to chci napřed přečíst. Jestli jsem udělala dobře? Nevím. K dalším knihám mě totiž přešla chuť. Možná zvolím teď opačný postup a podívám se na filmy a pak, když budou stát za to, přečtu i zbývající díly série.
Tak tedy Labyrint: Útěk - první vás upoutá jazyk. Autor se rozhodl pro tvrdý slang chlapců z bludiště. Není problém se v něm po pár stránkách začít orientovat, ale kdo četl Mechanický pomeranč, jasně vidí, odkud se vzala inspirace. Nutno podotknout, že v Pomeranči je vše promyšlenější, ale nevadí. Navíc se ocitnete ve světě jak z Pána much, jenže tady si chlapci jen vyhrožují a skutek utek. Což je sice fine, ale je to dost nereálné.
I tak je kniha poutavá. Hodně poutavá. Ze začátku přímo skvělá. Ponurá atmosféra je brilantní a člověk přímo cítí stísněnost bludiště a bezvýchodnost situace. Bohužel se ale pak vše zkazí - nesmyslné mrtvoly, útržkovité vzpomínky, jedno bezhlavé hrdinství za druhým a jako třešnička na dortu ještě telepatie. To už je vážně přehnané. I kdyby mělo jít o sebelepší pokusy na lidech, prostě to sem nesedí. A aby toho nebylo málo, dojde na závěrečný boj. Autorovi zjevně nestačí, že každý čtenář od první stránky chápe, že labyrint je jen maličkatý kousek velkého zpropadeného světa, a že i když se děti dostanou ven, nic skvělého je tam nečeká. O čem by asi tak byly další dvě knihy?
A pokud by vám tohle jako kritika nestačilo, tak dodávám, že nemám ráda knihy, kde vše vyřeší jeden dokonalý hrdina. To tam ty ostatní postavy ani nemusí být.

Miška:

Labyrint mi přišel naprosto suprový. Zavřít bandu pubertálních kluků do bludiště a koukat, co se bude dít dál, když se pak zoufale snaží dostat ven? Že se nesnesou a nechovají se k sobě moc hezky? Jasný, ale navzájem se dost potřebujou, tak proč si ubližovat? A po zabíjecích Hunger Games to byla i docela příjemná změna :-D
Začátek se může jevit jako pomalejší, chvilku trvá, než se v tom všem Thomas zorientuje, a pak už se jde na věc. Akce střídá akci, objevují se vodítka a s nimi nové otázky, do toho jim tam pošlou holku… Co všechno to znamená, a jak se to vyvine?
Přiznám se, že konec mě nezklamal. Teda spíš nechápu, proč z něj byl někdo vůbec překvapený. Viděla jsem to na dva možné závěry, buď ten, co použil autor, nebo je všechny pozabíjet :-D
Jinak se to ukončit ani nedalo a cením si autorovy snahy aspoň o jakousi ironii.
U Spáleniště dostanete na úvod pár drobečků, kterých se dá chytit, a pak už jste do toho zase vrženi. Nakombinování nových a starých postav nebylo na škodu. Celkově takový typický prostřední díl. Něco se tam dít prostě musí, jde jen o to nějak udržet čtenářovu pozornost a hlavně jeho touhu po odpovědích.

A poslední díl, Vražedná léčba, byl důstojný. Vůbec ne tak strhující, jak jsem doufala, ale po tom druhém dílu už jsem neměla valná očekávání. První díl mě prostě příliš namlsal, protože v rámci žánru dost vyčníval (vždyť byl čtivý jak pro holky tak pro kluky!). Pokračování už byla prostě klasika.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama