James Dashner: Labyrint: Útěk

22. března 2018 v 20:42 |  Young Adult
Je labyrint Thomasův nový domov nebo je to jen zvrácená hra?
A dá se vůbec dostat ven?

Zuzka:

Na tuhle knihu mě upozornil film. Který jsem neviděla. Usoudila jsem, že si to chci napřed přečíst. Jestli jsem udělala dobře? Nevím. K dalším knihám mě totiž přešla chuť. Možná zvolím teď opačný postup a podívám se na filmy a pak, když budou stát za to, přečtu i zbývající díly série.
Tak tedy Labyrint: Útěk - první vás upoutá jazyk. Autor se rozhodl pro tvrdý slang chlapců z bludiště. Není problém se v něm po pár stránkách začít orientovat, ale kdo četl Mechanický pomeranč, jasně vidí, odkud se vzala inspirace. Nutno podotknout, že v Pomeranči je vše promyšlenější, ale nevadí. Navíc se ocitnete ve světě jak z Pána much, jenže tady si chlapci jen vyhrožují a skutek utek. Což je sice fine, ale je to dost nereálné.
I tak je kniha poutavá. Hodně poutavá. Ze začátku přímo skvělá. Ponurá atmosféra je brilantní a člověk přímo cítí stísněnost bludiště a bezvýchodnost situace. Bohužel se ale pak vše zkazí - nesmyslné mrtvoly, útržkovité vzpomínky, jedno bezhlavé hrdinství za druhým a jako třešnička na dortu ještě telepatie. To už je vážně přehnané. I kdyby mělo jít o sebelepší pokusy na lidech, prostě to sem nesedí. A aby toho nebylo málo, dojde na závěrečný boj. Autorovi zjevně nestačí, že každý čtenář od první stránky chápe, že labyrint je jen maličkatý kousek velkého zpropadeného světa, a že i když se děti dostanou ven, nic skvělého je tam nečeká. O čem by asi tak byly další dvě knihy?
A pokud by vám tohle jako kritika nestačilo, tak dodávám, že nemám ráda knihy, kde vše vyřeší jeden dokonalý hrdina. To tam ty ostatní postavy ani nemusí být.

Miška:

Labyrint mi přišel naprosto suprový. Zavřít bandu pubertálních kluků do bludiště a koukat, co se bude dít dál, když se pak zoufale snaží dostat ven? Že se nesnesou a nechovají se k sobě moc hezky? Jasný, ale navzájem se dost potřebujou, tak proč si ubližovat? A po zabíjecích Hunger Games to byla i docela příjemná změna :-D
Začátek se může jevit jako pomalejší, chvilku trvá, než se v tom všem Thomas zorientuje, a pak už se jde na věc. Akce střídá akci, objevují se vodítka a s nimi nové otázky, do toho jim tam pošlou holku… Co všechno to znamená, a jak se to vyvine?
Přiznám se, že konec mě nezklamal. Teda spíš nechápu, proč z něj byl někdo vůbec překvapený. Viděla jsem to na dva možné závěry, buď ten, co použil autor, nebo je všechny pozabíjet :-D
Jinak se to ukončit ani nedalo a cením si autorovy snahy aspoň o jakousi ironii.
U Spáleniště dostanete na úvod pár drobečků, kterých se dá chytit, a pak už jste do toho zase vrženi. Nakombinování nových a starých postav nebylo na škodu. Celkově takový typický prostřední díl. Něco se tam dít prostě musí, jde jen o to nějak udržet čtenářovu pozornost a hlavně jeho touhu po odpovědích.

A poslední díl, Vražedná léčba, byl důstojný. Vůbec ne tak strhující, jak jsem doufala, ale po tom druhém dílu už jsem neměla valná očekávání. První díl mě prostě příliš namlsal, protože v rámci žánru dost vyčníval (vždyť byl čtivý jak pro holky tak pro kluky!). Pokračování už byla prostě klasika.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Mějte prosím pochopení. Náš blog je zcela nový a mákáme jako divé, abychom sepsaly všechno, co Vám slibujeme.