Anthony Ryan: Stín krkavce

22. března 2018 v 20:15 |  Sci-fi, Fantasy
Proč byl 10 letý Vélin předán Šestému řádu?
A proč je jeho budoucnost tak důležitá nejen pro říší, ale i pro celý svět?

Miška:

Ve svém čtecím repertoáru dávám čistému fantazy velmi málo prostoru, jsem moc ráda, že jsem ho Písni krve věnovala. Takže teď ji musíte číst všichni :-)
Co mi tak učarovalo? Postavy, děj, kultury, ve kterých se to odehrávalo, a jejich porovnání,… Ale nejvíc styl, kterým je to napsané. Díky tomu sledujete nejen děj, ale i to, co hlavní hrdina Vélin při svém vyprávění zamlčel a co si kronikář přikrášlil, aby to mělo šťávu.
Je to neuvěřitelně poutavé napínavé strhující… ještě bych použila tak tunu superlativ, abyste si uvědomili, jak moc nadšená jsem byla. U málo které knížky se mi tajil dech tak, jako u téhle. Což je fakt co říct, když vezmete v potaz, že půlku knížky sledujete výcvik malých dětí.
Přijde mi až komické, jak se všechny ty dystopické romány nebo jejich YA odnože a další žánry nebo i filmy snaží nastavit zrcadlo společnosti, a pak si přečtete "jedno nevinné fantazy" a tomu se to povede milionkrát lépe.
Druhý díl, Pán věže, je stále dobrý, ale už to prostě není ono. Nebo aspoň pro mě ne, protože ten vypravěčský styl, který jsem si tak zamilovala, je pryč. Je to samozřejmě logické. Kronikář už to sepsal, děj musí jet dál.
Ale teď přibyly další postavy a dějové linky a celkově to působí úplně jinak. Takhle roztřištěné příběhy nemám moc ráda, uvítala bych, kdyby byly tak maximálně dva pohledy, ale jsme ve fantazy, takže normálka, Pán prstenů byl taky takový. Beztak jsem jednotlivým postavám propadla a zajímalo mě, jak se to pro ně vyvine.
Zkrátka a dobře se mi to líbilo, jen už to nebylo ono. Ale je to špatně? Stejným stylem se přece pokračovat nedalo, to by už zase bylo moc okoukané a také bych remcala :-D

Třetí díl, Královna ohně, už ale byl výrazně slabší. Ten jsem číst nepotřebovala a skoro celý jsem ho přeskákala.

Zuzka:

Zatím jsem z časových důvodů přečetla jen Píseň krve a bylo to náročné. Tohle není četba pro dětičky, takže nepočítejte s naprostou strohostí a honbou za dějem, i když se tu ve skutečnosti také autor zaměřuje jen na to podstatné, i když to tak čtenáři nutně nemusí připadat.
Pro mě zde Ryan vykreslil neuvěřitelně skvěle stav, kdy ani jedna z cest, která se před vámi otevírá, není správná. Vélin se celý život snaží dělat jen dobré věci. Být dobrý, ale ať chce nebo ne, zapadá hlouběji do sítí intrik a plánů "větších" lidí a není kudy z nich ven. Zamaže si ruce krví a pošpiní si duši. Asi proto se mi Stín krkavce nečetl nijak lehko. Je až neuvěřitelně uvěřitelný a neskutečně poutavý a člověk ho musí přečíst i kdyby mu to mělo trvat pár měsíců.
Přiznávám, že mi tu trochu vadila linka magie. Ona se sem hodí, to ano, jen jsem si vše během prvním pár stránek představila jako alternativní středověk, a pak mě kouzla trochu rušila. Ale na druhou stranu se tu nedočkáte žádného sáhodlouhého popisu magických procesů, což je jen výrazné plus.

Čili, těšíte-li se na příběh plný boje o život, přátelství i lásky, kam zasahuje zrada a nenávist, pak je tahle kniha přesně pro vás. Vélin je skvělý hrdina a Ryanův svět s řády je vážně úžasný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Mějte prosím pochopení. Náš blog je zcela nový a mákáme jako divé, abychom sepsaly všechno, co Vám slibujeme.