Březen 2018

S. J. Maas: série Dvůr trnů a růží

29. března 2018 v 13:39 Sci-fi, Fantasy

Neuvěřitelné série vykreslená bezbřehou představivostí.
Lidé, víly, láska i válka. Tady dostanete všechno.

Série "Dvorů" je podle nás tak úžasná a různorodá, že si každý díl zaslouží svou vlastní recenzi. Možná je to také tím, že jsou knihy poměrně nové a my jsme ještě plné dojmů. Každopádně, pokud chcete rychle shrnutí, pak ANO - MUST READ! Každý díl je úplně jiný než předchozí a všechny stojí za to.

Jen drobné info - 1. května 2018 vychází v angličtině novela z tohoto světa. A brzy by ji měly následovat další tři knihy.


S. J. Maas: Dvůr křídel a zmaru

29. března 2018 v 13:31 Sci-fi, Fantasy
Jak dopadne válka proti Hybernu?
Podaří se udržet Zeď a ochránit lidi? Bude na to dostatek spojenců?

Miška:

Četla jsem napřed anglicky (fakt jsem nemohla čekat tak strašně dlouho na pokračování!!!) a teď i česky. Po dvojce jsem si říkala, že samozřejmě budu zklamaná, že po tom všem s Rhysem a rodinou Nočního dvora, to prostě jinak ani nepůjde.
Jak já jsem se pletla! Proč? Protože tady nebylo prakticky co škrtat, furt se něco dělo, a i když se nic nedělo, tak to ale nebyla nuda :-D. Vymýšlení strategie, odhadování možných spojenců i nepřátel, tajnůstkaření, nová místa vílího světa… Tady toho všeho bylo mraky. Na scéně se objevily staré známé postavy a všechno to mělo grády.
Aby si přišly na své i romantikychtivé čtenářky, tak to bylo prodchnuté sem tam nějakou erotickou scénou, dojemným shledáním, škádlením,… Nesta s Cassianem váleli.
Fakt jsem do teď překvapená, jak strašně lehko se mi ta kniha četla. Protože na závěrečném dílu série se toho dá zkazit tolik! Už jen když vidíte, kolik stránek Sarah zvládla zaplnit.
Strašně se mi líbilo větší zapojení postav typu Řezbář kostí, Bryaxis… Nejdojemnější scéna se Surielem, ta neměla chybu.
A teda trochu mi vadilo, jaký byl tady z Rhyse najednou chudáček. Furt si jen stěžoval, jak tohle nejde, tamto nejde, jak je ze všeho unavený a jak už na to nemá. Ještě, že měl Feyre, aby to za něj všechno vyřešila… Ocenila bych, kdyby autorka nechala Rhyse Rhysem a nedělala z něj slabocha. Naštěstí to nebylo až tak do očí bijící, budiž jí to prominuto.
Jenže moment. Co to sakra bylo za konec?! Jasně, chápu, že někdo potřebuje fakt HAPPY END, ale tohle bylo moc. Takže vymazat a napsat znova!
A teď budu hodně SPOILEROVAT. To vážně musela z každého udělat klaďase? Nestačilo, že Tamlin je hodný, že Eris je vlastně hodný, že Nesta už není taková mrcha, že Jurian to taky celé myslí dobře,… ne to by bylo málo.
Všichni jsme čekali, že situaci nakonec nějak změní příchod nového vojska, že v tom bude mít prsty Lucien a ztracená královna a že se na scéně určitě na poslední chvíli obejví i Miryam s Drakonem, a to se taky stalo, což bylo svým způsobem trochu zklamání, ale budiž.
Proč do toho kurnik musela ještě zatahovat Kupeckého prince?! Chcete vědět proč? Aby měla koho zabít. Jako Amren miluji, ale nemohla aspoň tu teda nechat mrtvou?!
Ale jsem ráda, že když už z Tamlina musela udělat znova klaďase, tak k tomu využila i "Feyere, buď šťastná." To tam tak krásně sedlo, až mrazilo.
A bonusové body má za rozehrané nedořešené možnosti. Třeba: Lucien a Elain ale hlavně Lucien coby nástupce Heliona. Nesta s Cassainem. Beron, Eris a Rhysův dluh,…

Za mě paráda, jen ten konec neeeeeeeee.

Zuzka:

Fenomenální závěr trilogie.

Obvykle si stěžuji, že je S. J. Maas ukecaná a příběh zbytečně brzdí hluchá místa, tak teď prohlašuji, že tady to tak není! Kniha má nějakých 700 stran a všechny jsou nabité dějem, od kterého se nemůžete odtrhnout. Možná vám jen dojde, jak málo se toho v předchozím díle vlastně stalo, protože tady se děje pořád něco. Předvídatelné? Ani trochu. Protože šílené nápady, se kterými přichází Feyre nebo ostatní, to by nám nikdy na mysl nepřišlo.

Je strašně těžké něco říci a neSPOILEROVAT, takže se omlouvám, ale budu:

Setkání vladařů? Brilantní scéna. Tamlin a Jurian a jejich pletichy? Dokonalé. Ano, Tamlin není takový padouch, jak někteří doufali. Vlastně mám na autorku celkem zlost, že hádce s ním nedala víc prostoru. I když on to podstatné řekl, Feyre si z něj udělala ve své hlavě monstrum, ale on takový není. Bojuje proti tyranii, staví se na stranu dobra, a že má minulost? To má každý. Rhys taky… takže přestaňte používat dvojí metr.

Helion, Mor a vlastně celé téma sexuality mě zaskočilo. Ne že by mi vadilo, ale v tomhle žánru to člověk prostě nečeká. Napřed se sem tam zmíní, že je někdo něčí milenka, pak má vladař milence a najednou se tu řeší trojka, vlastně čtyřka a na pohlaví nesejde… A korunu tomu nasadí doznání Morrigan, které do příběhu pasuje jak p*del na hrnec, ale stejně je člověk šokovaný, že to tu je. I když u S. J. Maas bychom se asi neměli divit ničemu.

Já tomuto dílu nemohu dát pět hvězdiček a to ze dvou důvodů - prvním je návrat otce se smrtící flotilou - ale no ták! Vždyť je to jak pěst na oko, když ho tam tak nutně potřebovala, tak ho měl dotáhnout král jako zajatce, ale tohle jeho gesto a ještě vyznání Nestě a… prostě ne. A pak Amren - zaradovala jsem se, když se zdálo, že je zrádce, vážně - konečně by Dvůr snů měl maličkatou chybičku, ale ne… zas se to vysvětlí. Dobře, nevadí. Protože je za to cena - Amren se obětuje. Skvělý nápad. Přece z takovéhle bitvy nemohou vyváznout všichni živí. Jenže… ach bože, ona se vrátí? Proč? Prostě proč! To je úplně mimo. Nereálné. Já vím, mluvit o realitě ve světě víl, ale… Příběh je tím úplně shozen. Vlastně jsem pak z vítězství ani neměla radost. Bylo až moc laciné. Jak říkám, autorka si nechce rozhněvat čtenáře.

Dotažení a nedotažení dalších linek - Nestu nesnáším, říkejte si, co chcete, ale ona není dobrá sestra. Možná pro Elain ano, ale pro Feyre ne. A u mě to neomlouvá nic. I tak si ale S. J. Maas nechala neuvěřitelného prostoru po pokračování. Osobně bych upřednostnila, kdyby se vykašlala na Rhyse s Feyre a věnovala se jiným postavám. Je tu tolik námětů - Azriel, Elain a Lucien s jeho nástupnictvím na trůn, o kterém ani neví, že na něj má právo. Eris a…? Co sakra Eris… vždyť teď je někde mezi dobrým a špatným, Nesta a Cassian a hlavně odplata královnám!

Pokud to nevíte, autorka chystá další tři knihy. A pochopitelně i pár novel, takže je na co se těšit.

Markétka:

Tak a je to tu poslední díl série, který jsem si moc užila. Jen ten konec mě nepřesvědčil. Bude trocha spoilerů. Začátek, Feyre se dostane k Tamlinovi, kde mu to pěkně nandá, za to co jí provedl. I když to měla mistrně promyšlené, tak v konečném důsledku to asi nebyl dobrý nápad. Ale stejně jsem si to užila. Následné usmíření s Lucienem, za to jsem byla hodně ráda. Lucien je sympaťák a bylo mi ho líto. Všechny její tréninky s Cassienem a Azrielem. Tyhle postavy jsou tak skvěle naspané. Scéna kdy narazí na Bryaxise. Ta stvůra se mi od začátku líbila a moc jsem chtěla, aby jim šel pomoct. Setkání se Surielem, kterou jsem obrečela. No některé "potvory" si prostě zamilujete. Porada Vladařů, to byla ale dlouhá kapitola a jak stála za to. Akorát jsem si říkala, když byla chráněná kouzly, proti tomu, aby na sebe útočili, tak jak to, že Azriel i Feyre poměrně beztrestně předváděli, co umí. Jediné, co si mohla už o něco víc odpustit byli erotické scény. Ty byly ták dlouhé. No Rhysand má prostě výdrž. Bohatě stačil odstaveček a jedeme dál, jako ke konci knihy. A proč se mi nelíbil konec? Feyre se rozhodla, že dojde pro pomoc. Pomoc získala, ale najednou byla někde jinde, o ničem se neví. Přišlo mi, že hodně skáče. Pak taky autorka zneužila Kotlíku, aby Feyre viděla, co se děje někde úplně jinde, protože to bylo pro děj podstatné. Ale prostě to, jak se to tímto vyřešilo, mi přišlo divné. A zmrtvýchvstání jedné z postav? Rozhodně chci aby ta postava žila, ale jak byla hned poté, co se probrala ležérní a v klidu. To prostě taky nebylo ono. Mělo se něco trochu stát.
Ale celek knihy je tak nabitý dějem, zvraty, odhalením, ale taky scénami, kdy si říkáte, tak už to řekni, řekni mu/jí to. A stejně neřeknou, takže si můžete domýšlet, jak to bude dál. A tudíž ne všechny dějové linky mějí svůj jasný konec. To zakončení lehce pozvedá.
Celá série každopádně stojí za to. Nový svět, nová hrdinka, nový příběh. Už se těším, až si jí přečtu znovu. I když teď teda nevím, jak vydržím ten první díl bez Rhyse. :D




S.J.Maas: Dvůr mlhy a hněvu

29. března 2018 v 13:12 Sci-fi, Fantasy
Jaká je Feyer jako víla? Co bude s vílím světem dál?

Miška:

Dvůr mlhy a hněvu byl chvílemi naprosto dokonalý. Promyšlený do posledního detailu ve stylu Harryho Pottera, kdy vám dojde i že nenápadná zmínka v krátkém popisu měla ve Dvoru trnů a růží svůj význam.
Autorka naprosto mistrovsky pracuje s psychologií postav. Můžete sice nenávidět Tamlinovo jednání, ale je opravdu tak těžké mu porozumět, když se zamyslíte nad minulostí, která ho utvářela? Začátek mi sice připadal chvílemi zdlouhavý a strašně mě vytáčel, ale kdyby mu autorka nevěnovala takovou pozornost, jen těžko by lépe vylíčila Feyeřino zoufalství.
A pak přijde na řadu celá nová kapitola vílího světa a tu prostě budete milovat včetně jejích postav. I když vám některé věci budou připadat černo-bílé, nikdy takové nezůstanou.
A Rhysand? Prostě ÁÁÁÁCH… Zase jeden hrdina, který vám učaruje. A teď to absolutně nevnímám jako spoiler, protože řekněte mi, kdo jste to netušil už v prvním dílu? Co? Vždyť Tamlin byl od začátku takový chabý hrdina. Nikdy pro Feyre nic neudělal a způsob, jakým ji miloval? Ale no tak…
Jinak je to typický druhý díl, ve kterém se teoreticky nic neděje. Rrozhodně by si zasloužil buď přidat akci nebo něco dost výrazně seškratat. Celý je takovou přípravou hrdinů na epický závěr. Hlavně vám tenhle díl rozšíří hranice a možnosti vílího světa.
A pak je tam samozřejmě několik kapitol, které všemu dají novou tvář.
Ne vždycky mi jednání Feyre imponovalo, někdy by zasloužila propolesknout, aby už se probrala. Nové postavy jsem si zamilovala Mor a Amren? Tkadlena, Řezbář kostí ale i Ianthe... Vždyť jsou úžasné v tom dobrém i v tom špatném slova smyslu:-)

Tenhle díl pro mě měl potenciál být nejlepší knihou, co jsem kdy četla. Nebýt těch hluchých míst, kterých tam bylo prostě moc. Takže čtěte čtěte, rozhodně nebudete litovat. Já jsem po dočtení okamžitě zavítala na Amazon a pokračovala jsem Dvorem křídel a zmaru aspoň anglicky, protože to čekání? To bych nevydržela.

Zuzka:

Jo! Jen tak dál.
Hned na začátek musím říci, že tahle kniha je neuvěřitelná. Jak se sakra mohlo stát tolik zásadních změn na tak malém prostoru? Vždyť po dočtení prvního dílu je Feyre konečně šťastná s Tamlinem a víly jsou svobodné, jenže… Abych nic neprozradila, poukážu jen na fakt, že S. J. Maas je mistr pokud jde o psychologii postav. Je až neuvěřitelné, jak je to uvěřitelné. Jak si pohrává s jejich vývojem a my nemůžeme než jen valit oči a nestíhat se divit, co se to děje, ale zároveň to přijmout, protože je to tak dokonale provedené, že to ani jinak být nemůže. Oproti tomu by jí konečně měl někdo naučit škrtat. A to už vážně! Druhý díl je protkán spousty hluchých míst, která jen zbytečně zpomalují děj. Já vím, každý nemůže být Rowlingová, ale všechny Dvory by si zasloužily pět hvězdiček, ode mne je ale nikdy nedostanou, když trpí tímhle zásadním nedostatkem. Přesto jsem ale knihu neodložila, protože příběh je nápaditý, co kecám, je úžasný a musela jsem číst dál!
Samozřejmě, pohybujeme se v YA, tedy, když pominu popis sexu, to vážně YA není, takže tu některé okolnosti přímo bijí do očí. Na Rhysandově dvoře jsou všichni tak skvělí. Usměvaví, ironičtí, nesvázaní konvencemi… dokonce se Feyre i líbí jejich styl oblékání - jednoduše řečeno, na téhle straně musí být vše dokonalé, aby… no prostě aby srdce YA dostalo, po čem touží :D
Dál musím autorku pochválit za některé scény, ona vážně umí výborně vykreslit obraz, až máte pocit, že se vám film odvíjí přímo před očima. Příchod na Dvůr nočníh můr, Rhysandova žárlivost, předposlední kapitola… to vše jsou doslova dokonalé scény! Asi kvůli nim člověk čte.

A teď pár SPOILERŮ:
Od začátku jsem nechtěla, aby byl z Tamlina hajzl nebo hlupák - vždyť vztah se dá ukončit i jinak. Ano, částečně je z něj obojí, ale jen částečně. Vždyť je zničený Amaratnhou a nikdo se mu ani nemůže divit, jak přehnaně ochranitelský byl. A trochu zabedněný, to ano… ale že to není to, co Feyre potřebovala, to je prostě jiná. Ovšem i jeho psychologie je vedená rukou plnou umu, takže mu musíte rozumět. Ne ho podporovat, ale chápete jeho motivaci. A o to přeci jde. Po přečtení tohoto dílu jsem mu dokonce velkoryse přála smrt na bitevním poli na správné straně.
Co se Rhysanda týče - skutečně jsem se bála, jak z něj bude udělán "hodný kluk". Zaprvé se tím zničí výborná záporná postava, zadruhé - proč sakra? To nemůže mít nějaké mouchy? Ale opět se ukázal autorčin um. Ano, Rhys není takové prase, násilník a sadista, jak se zdálo, ale rozhodně není bez viny. Vždyť on sám ví, čeho se dopustil. Jistě, dělal to pro "větší dobro", ale tím se to neomlouvá. Opět zde krásně vynikne rozpor mezi jím a Tamlinem, který ostentativně odmítal udělat cokoliv. Rhys se radši zaprodal, i když věděl, že už mu nálepku Amaranthiny děvky nikdy nikdo neodpáře, ale alespoň jí kazil, co se dalo.
A nakonec, vážně jsem si myslela, že autorku zabiju, když král rušil jejich pouto. To jim jako měla stačit jen láska? Nebo jsou si tak moc souzení, že se vytvoří znovu? No… nestalo se. Ale… zcela upřímně musím říct, že by to knize dodalo něco víc, kdyby se tak vážně stalo. S. J. Maas si dává hodně velký pozor, aby své čtenáře nezklamala, a někdy je to až škoda.

Tenhle díl nám otevírá snad desítky cestiček a zápletek. Kromě vztahů jako jsou Lucien a Elain, Nesta a Cassian, Mor a kdokoliv :D, jsou tu i zajímavější věci - co Tarquin a krvavé rubíny? Amren a její návrat do jiného světa, zrada královen a pak samozřejmě to největší - podaří se spojit světy?

Markétka:

Druhý díl jednoznačně lepší, mnohem více nabitý akcí, zvraty, vzrušením a úlevou a ano i nudou. A všechno to do sebe dokonale zapadá. To, že máte problém se na začátku "začíst", protože je to "nezáživné", je naprosto nutné a bravurní navození atmosféry, ve které se Feyre na začátku knihy ocitá. A velmi se vyplatí počkat, protože to procitnutí, které vás čeká za to stojí. Naprosto jsem si utvrdila své dojmy o postavách z prvního dílu. Autorka je dokázala napsat opravdu skvěle. Máte z nich nějaký pocit, přejete si jiný a pak zjistíte, že první myšlenka je opravdu ta správná. Tak jsem to měla s Tamlinem. Dlouho jsem si říkala, jak se do něj vlastně zamilovala. A Rhysand, ach! Co k němu dodat. To je ten hrdina, který mi v první knize na Tamlina, tak strašně neseděl. A další postavy se tu odkrývají a určují se strany, na kterých se bude bojovat, protože válka je nevyhnutelná. Taky se vysvětlí dost nepatrných detailů z první knihy. Opravdu vše je mistrně propracované a prostě to prožíváte s Feyre úplně stejně.
Poznáte mnoho zajímavých míst. Jakto, že Velaris vydržel tak dlouho skrytý před zraky všech a co to stálo? Dvůr nočních můr, kde vaše noční můry opravdu ožívají. Letní dvůr, jehož vladaře si pro jeho laskavost je velmi snadné zamilovat. Illyrijské bojové tábory, kde nechápete, jak malé děti v těchto podmínkách zvládají přežít. I díky tomu je kniha ještě víc zajímavá.
Ale tentokrát musím dát za pravdu holkám. Někdy už jsem těch popisů taky měla dost a chtěla akci, akci, akci. Protože i obyčejné posílání psaníček mezi Feyre a Rhysem je to, co chcete číst a číst a číst.




S. J. Maas: Dvůr trnů a růží

29. března 2018 v 12:46 Sci-fi, Fantasy
Kráska a Zvíře ve vílím světě.

Miška:

Ze začátku jsem byla dost rozpačitá, protože jsem si furt říkala, co mi to jen připomíná? A pak jsem zjistila, že sérii Skleněný trůn. Sice je to teoreticky o něčem jiném, ale už jen volba postav a autorčin styl se prostě nezapřely. Hned mě mrzelo, že jsem kdy Trůny začala číst, protože najednou působily, jako by se na nich autorka jen pocvičovala a tu pravou parádu si šetřila teprve na Dvory. Na druhou stranu tím Dvory přišly o určité kouzlo, protože ten pocit "to už jsem jednou četla" jim dost na atraktivnosti ubral.
Pokud vám bude připadat, že je autorka děsně ukecaná, a že by si spoustu popisů mohla ušetřit, tak na tom budete stejně jako já. Ale v následujícím dílu zjistíte, že něco se seškratat přece jen nedalo, protože by to pak nedávalo tak perfektní smysl :-D Což ovšem neznamená, že by se Dvůr trnů a růží nedal zkrátit.
Nestu jsem nesnášela a vlastně celou Feyřinu situaci "před zdí". Trochu mě štvalo, jak je Feyre zabedněná a vůbec se nesnaží, na jednu stranu mi její chování puberťačky dost lezlo na nervy, na druhou stranu chudák neměla příležitost si pubertu užít, tak si to pak asi musela vynahradit na Jarním dvoře. Jsou tam tedy pasáže, které mi připadaly zbytečné a při druhém čtení jsem je přeskakovala.
Příběh není špatný, kdyby se tolik neokecávalo, mělo by to větší spád a grády, ale i tak už jsem dlouho nečetla takhle dobře povedené YA fantasy. Vždycky to nakonec sklouzne k tomu, že mám pocit, že je to určené holčinám okolo 13 let. Tady se to nestalo. S tím taky souvisí to, že svět, který Sarah vytvořila není černo-bílý ale doslova pestrobarevný. Kouzelný a hrůzu nahánějící.

Hodně se mi líbilo, jak to autorka měla perfektně našlápnuté na další pokračování. A nemluvím jen o konci. Myslím celkově, některé náznaky, které se objeví už v průběhu a které vám vrtají hlavou a nejsou dořešeny. Prostě vás hodně zajímá, jak to bude dál.

Zuzka:

Zajímavé. Hned od začátku čtenář ví, že má co do činění s Kráskou a zvířetem, což by mohlo knize dost ubrat, ale ve skutečnosti to tak není. Jistě, díky nástinu původního příběhu tušíme, co se asi tak stane a jak věci dopadnou, ale to je v podstatě všechno. Feyre vážně není Bella, a to nejspíš určuje celé další dění.
Setkáte se tu s řadou zajímavých postav, ať už jde o lidi - Feyre a její sestry, z nichž Nestu musíte přímo nenávidět a je celkem jedno, že se časem objeví i nějaké ty polehčující okolnosti, nebo o hrdiny z řad víl (ano, uznávám víla má být Amálka nebo Zvonilka, tady jde spíš o elfy, ale člověk si rychle zvykne a promyšlenost světa ho nechá zapomenout na ten název). Nevím jak u vás, ale u mě upadnou Tamlin - co je to sakra za jméno pro hrdinu?! a Lucien celkem do zapomnění, když se na scéně objeví Rhysand. Ne proto, že je nadpozemsky krásný, ale protože je to pořádný prohnaný zmetek, zkrátka záporák, jak má být. Chytrý, lstivý a nelítostný. Díky rozdílu mezi Tamlinem a Rhysandem si čtenář uvědomí, že Tamlin sice zastává dobro za každou cenu, prostě odmítá udělat cokoliv, co by pošpinilo jeho nebo jeho lid, jenže je mu to k ničemu. Doslova. Stejně tak musí každému přijít líto, že je Tamlin strašně slabý. Musí se sklonit před Rhysandem, s Amarathou si neporadí, jen sedí a civí… to přece není pořádný hrdina, ale alespoň má Feyre o zábavu postaráno.
Osobně bych knize vytkla jen dvě věci - zaprvé, autorka je ukecaná. S. J. Maas je jedna z nejukecanějších autorek, jaké znám. Ano, po přečtení druhého dílu člověk zjistí, že některé pasáže, které mu v prvním připadaly zbytečné, jsou vlastně celkem důležité a pokud ne důležité, tak alespoň dokreslují atmosféru, jelikož dají věcem vyniknout v jiném světle - ale to se nechte překvapit. A zadruhé - klíčovou hádanku - vždyť snad každý zná odpověď ihned po prvním přečtení! Osobně jsem si myslela, že když je to tak snadné, tak se Feyre jen usměje, oznámí, že jí na úkoly dlabe a řekne odpověď… jenže to by zjevně nebylo takové vzrůšo - což je mimochodem pravda, úkoly jsou skvělé! Skvěle napsané a vlastně se tu odehraje tolik důležitých odrazových můstků pro další díly, že by to bez nich ani nešlo.

Čili, jestli jste Dvory ještě číst nezačali, tak hurá do toho. Vzhledem k tomu, že já mám za sebou už všechny, tak vám můžu slíbit, že to stojí za to! A nebojte - žádný ubohý milostný trojúhelník nás nečeká.

Markétka:

Ano, ano, ano. Do knihy jsem se začetla od prvních stránek. Žádné rozvláčné úvody, prostě spadnout hned do děje. (i když holky nesouhlasí, mě nějaká ta výplň rozhodně nevadila) Přišlo mi, že odložit knihu v jakékoli fázi je hrozně těžké, pořád se něco dělo a bylo třeba hledat odpovědi. Co se týče postav, tak Feyre mi tedy občas přišla, že opravdu nepřemýšlí. Bylo pár momentů, u kterých jsem se zastavila. Proč jí to nedojde, když je to naprosto jasné? Ale mám přečtený zatím jen první díl, tak doufám, že některé mé postřehy se ještě uskuteční a třeba si taky něco nalhávám, uvidíme. Ještě mě teda rozčilovala, že chtěla všechno malovat a pořád opakovala, jak takové barvy nezvládne zachytit a nic nenamaluje. Přišlo mi, že to má snad za každou větou. Postava Tamlina mi ze začátku přišla dost nevýrazná, když se ho Feyre stranila a bála. Díky tomu jsem si více oblíbila Luciena, i když vypadal jako veliký záporák, stejně mi to na začátku, kdy nejsou úplně rozdané karty tolik nevadilo. Ale samozřejmě si postupem času oblíbíte i Tamlina. Navíc jsem od začátku čekala, že se do ní musí zamilovat. Tak nějak jsem v téhle knize hodně věcí čekala. (je pravda, že je to retelling Krásky a zvířete, to abych nebyla tak chytrá :D ) A na jednu stranu hodně věcí nečekala, takže mě prostě dostala. Rozhodně mě dostala koncem a jsem zvědavá na další díly.



Julie Buxbaum: Řekni mi tři věci

28. března 2018 v 0:04 Young Adult

Jessie je proti své vůli v novém městě a nové škole.
Nečekaně najde průvodce svým novým světem v tajemném pisateli jménem Někdo Nikdo.
Kdo je záhadný NN?

Markétka:

Řekni mi tři věci bylo pohlazení po duši. Něco tak dokonale odpočinkového a romantického jsem dlouho nečetla. Samozřejmě, že rodinou situaci obou hrdinů nikdo nechceme zažít, ale ten pocit, který máte u čtení emailové konverzace chceme každý. Na tyhle části knihy jsem se vždy moc těšila a mrzelo mě, když tahle kapitola skončila. Když přemýšlela, kdo je NN, naprosto netušila a myslela si že je to Liam nebo Caleb. Tak jsem šílela, že to přece nemyslí vážně a bylo mi jí v zásadě líto, jak bylo vidět, že nechce aby to byli oni. Líbil se mi vztah, který si vytvořila s nevlastním bratrem Theem. Místo hádek, na které to vypadalo na začátku, jsou to fajn kamarádi. A taky to jak se pohádala se Scarlet. Člověk si na tom hodně věcí uvědomí. Jak jsem byla začtená, tak jsem naprosto soucítila s Jessie a najednou mi Scarlet otevřela oči. Vždyť jí prostě opustila nejlepší kamarádka, sice nechtěně, ale taky najednou byla sama. Takže kromě toho, že se unášíte na růžovém obláčku s NN, tak si ještě říkáte, jak je to skvělý, že jste zdraví, šťastní a máte svou rodinu pohromadě.

Miška:

Řekni mi tři věci mi dokonale učarovaly. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha ze střední školy nadchla natolik, abych ji ještě v průběhu čtení doporučovala dál, jak svým kamarádkám tak i našim mamkám.
Zase se teoreticky jedná o naprostou klasiku. Hlavní hrdinka, Jessie, přišla o mamku a spolu s otcem se stěhuje k maceše a nevlastnímu bratrovi. Život se jí prostě obrací vzhůru nohama. Zvyká si na nový domov, novou školu,…
Autorka nádherně a nenápadně naťukává všechna možná témata. Ztráta rodiče, ztráta životního partnera a vyrovnávání se s tím, homosexualita, sociální rozdíly, drogy… Ale dělá to tak, že to neleze na nervy. Žádné zbytečné moralizování ani návody na řešení situace. Je to celé psané z úhlu pohledu Jessie, ale nezbývá vám nic jiného, než se společně s ní zamýšlet nad tím, jak to vlastně vnímají ostatní. Že ne vždycky je v právu, i když vám to tak napřed připadá.
Od začátku je vám jasné, kdo se skrývá pod přezdívkou Někdo Nikdo. Strašně bych se divila, kdybyste se do něj stejně jako já nezamilovali :-)

Je to příběh, u kterého se budete uculovat. Budete se těšit, až si s NN zase vymění pár vzkazů, až se s ním zase bude bavit a nebude vědět, kdo to je... Prostě nádhera.

Zuzka:

Já tuhle knihu miluji. Byla to láska asi už na třetí stránce. Doporučuji ji kudy chodím a je jedno, kolik je čtenářce let. Tedy, oni by i chlapi mohli, ale když oni nečtou :(
Ne, zcela vážně - Tři věci jsou brilantně napsané. Takových těžkých témat, ale člověk je snad ani nevnímá. Hrdinka, která není nijak šílený zabedněný puberťák - tedy, až na scénu se zapomenutým mobilem, která jí měla dojít dřív...
Prostě a jednoduše, tahle kniha vás pohladí po duši.

Pokud máte rádi středoškolskou romantiku, která ale není průměrné klišé, pak zkuste: Muffin a čaj, Moře klidu, P. S. I like you (odkaz na Databázi knih), Probuzení Simona Spiera, Všem klukům, které jsem milovala


Sophie Jordan: Drakie

27. března 2018 v 23:49 Sci-fi, Fantasy


Jacinda je potomek draků, kteří na sebe umí vzít lidskou podobu. Je to nejposvátnější tajemství kmene, které pro lásku poruší. To se samozřejmě neobejde bez potrestání.

Markétka:

Zase úplně nový svět drakolidí. Už začátek první knihy mě pohltil, hlavně svým nápadem, člověk který se promění v draka, to je skvělý. Opět se tedy jedná o výjimečnou hrdinku, protože ona je po dlouhé době drak, který čtí oheň. A zamiluje se do bohatého kluka, který draky loví. Takže zakázaná láska. Ale i přes 100x opakovaný příběh se mi to celkově líbilo. Pouta, která se tvoří díky drakijské krvi, všechna možná utajení a kouzla, která se musí použít na ochranu kmene. A já jsem taková naivka, takže mě všechno hned přesvědčí a vtáhne, tudíž mi ani tolik nepřišlo, že by styl vyprávění a psaní měl být pro mladší dívky (jak píšou někteří recenzenti na Databázi). Velmi dobře se četla a celou sérii jsem si užila v napětí, jak to dopadne.

Navazující díl Bez dechu se mi líbil hodně. Samostatný příběh Azurky, kdy vyjede s rodiči na dovolenou, aby viděla jak to chodí ve světě lidí a zamiluje se. Takový milý příběh letní lásky, která přetrvá. Naprosto nepotřebujete číst předchozí sérii. Dejme tomu, že je to povídka, která vydá na celou knihu. Ale je to příjemná tečka.


Jojo Moyes: Krasojezdkyně

26. března 2018 v 20:28 Romance
Tři propojené lidské osudy a láska ke koni.

Miška:

Není to romance v pravém slova smyslu. Je to spíš další příbeh ze života, které Jojo umí tak mistrně vykreslit. A jasně, že v tom láska opět hraje svou roli.
Nemá smysl to srovnávat s jejím největším bestsellerem Než jsem tě poznala. Ten je v její tvorbě samostatnou kapitolou.
Krasojezdkyni na svém soukromém žebříčku řadím schůdek pod Jeden plus jedna a Život po tobě (mně se na rozdíl od většiny čtenářů moc líbil).
Na můj vkus byl rozjezd až moc pomalý a celkově jsem měla pocit, že tomu něco chybí. Že by se některé pasáže měly výrazně seškrtat, přidat tam trochu víc nadsázky a humoru z Macovy strany, vždyť ta jeho povaha k tomu úplně vybízela. Ne, že by tam nebyl třeba John, který byl až lehce groteskní postavička a díky kterému tam ta potřebná špetka humoru nechyběla, ale… mně to nestačilo.
Myslím, že fanoušci Jojo (ne ti, co četli jen Než jsem tě poznala, ale vážně její fanoušci) budou velmi spokojení.

Každopádně knížka byla moc fajn, osudy hlavních postav mi nebyly ani trochu lhostejné, pubertální dívku a její lásku ke koni se podařilo nádherně vykreslit,… Třeba někdy "dozraju" do stádia, kdy mi nebude připadat, že je to moc zdlouhavé.


Kelly Oram: Cinder a Ella

26. března 2018 v 20:28 Young Adult

Zuzka:

Tohle byla pecka!
Budu se snažit nespoilerovat, ale nic slíbit nemůžu. Tahle knížka vás pohltí. A taky rozbrečí a nakonec vám dá tolik potřebný klid.
Sice mě hned na začátku naštvali, že napsali do anotace až moc, jenže jak jsem začala číst, tak jsem zjistila, že tam to podstatné vlastně vůbec není. Naštěstí. Takže se připravte na dvě ich-formy. Jednu za Cindera, totiž Briana a druhou za Ellu. Každý řeší své problémy, oba jsou sotva odrostlí puberťáci, jenže… v jejich světech nebo tělech by asi nikdo žít nechtěl.
Cinder a Ella je tak úžasně napsaná, že ji bez problémů přečtete na jeden zátah. Co bez problémů - prostě budete muset, protože se na ni nedá přestat myslet, když ji náhodou musíte odložit. A že se na konci dočkáme duhy a jednorožců - no tak to jsme všichni snad chtěli a čekali, takže není na co si stěžovat. Bez cukru na konci by to bylo spíš na sebevraždu a hluboké deprese.
Pokud mám knize něco vytknout (a fakt se mi nechce, protože ji řadím mezi top), pak je to nedostatek běžných soudných osob. To jako vážně - vážně se v Ellině okolí nenašel nikdo, kdo by zařval na celou školu nebo dům jejího táty: "Tak už se sakra proberte!" Jak je možné, že ji nejen nikdo nelituje, ale ještě jsou na ni všichni hnusní? Ano, chápeme postoj táty, Any i Jennifer, ale co celá škola? Jistě, objeví se Vivian, ale za jakých okolností? Proč tam nebyl nikdo, kdo by už první den poslal tyrany do p*dele? Ale uznávám, že kdyby tam někdo takový byl, příběh celé knihy by vlastně nevznikl. Nebo by nebyl tak silný. Autorka se vážně snažila znepříjemnit Elle život tak moc, jak jen se dalo. Mámu zabila a hodila ji do LA, kde žijí jen panenky Barbie - co do vzhledu i do velikosti mozku…

Nechci vám prozradit víc, takže si to přečtěte. Prostě si to přečtěte a tečka J
A ještě přátelské varování - jestli budete stejně jako já toužit po přečtení Druidského prince - tak máte smůlu. Ty knihy neexistují!

Miška:

Dojemné převyprávění Popelky. Se vším, co má pravá moderní Popelka mít.
Dvě nevlastní sestry z nichž jedna je ta hodnější, zle se jevící macecha a krásný princ v podobě slavného filmového herce na vzestupu.
Jako všechno odehrávající se v USA mi i tohle připadalo značně extrémní, ale už jsem byla několikrát upozorněná, že ta "včelí královna" se svýma nohslednicema není na amerických středních školách žádný výmsl, že to tak opdravu je a že tam každý musí někam patřit, prostě se chtě nechtě musíte zapojit do nějaké zájmové činnosti, jinak na vás všichni budou koukat skrz prsty. Takže těžko říct, jak reálný nebo nereálný příběh Elly mezi elitou je. U nás si takovou šikanu nedovedu představit.
Každopádně vám jí bude neskutečně líto a situace, ve kterých se ocitne vám budou rvát srdce.
Princ/Cinder/Brian je taky skvěle napsaný a ani jeho situace vám nebude lhostejná. Je opravdu hodně těžké si hlavni hrdiny nezamilovat. Já se celou dobu těšila, až se konečně dočkají svého happy endu. I když vzhledem k plánovanému pokračování je jasné, že se se životem ještě budou chvíli prát.
Věřím, že knížka se bude všem knihomolkám líbit, vždyť hlavní hrdinka je jednou z nás! A navíc bloggerka. Já byla příběhem naprosto unešená.
A na závěr si stejně jako Zuzka musím postesknout, že Druidského prince si nepřečteme… Ale co my víme, třeba se autorka pochlapí a fakt ho jednou napíše :-D

Markétka:

Tahle knížka vás neuvěřitelně odrovná. Hlavně linkou nesmírného utrpení, lidské krutosti, ale vyrovná to obrovským přátelstvím a láskou. Ještě že tak! To co Ella zažívá by nikdo nikomu nepřál a situace do kterých se dostává a okolí ji do nich nutí, jsou neuvěřitelné. Opravdu si říkáte, jestli jsou všichni tak tupí? Některé věci se vysvětlí. Například když Jennifer nechce, aby si Ella vzala šaty po své matce na společnou večeři. Nebylo to proto, že by se za ní styděla, ale bála se reakce ostatních, protože to zná ze své profese modelky. Ale proboha, proč to říkat, tak jak to řekla? No někteří se chovají jako slon v porcelánu. Ještě že je tu Cinder! Brian. Je super vidět svět z jeho pohledu a je neuvěřitelné, jak jsou někteří vypočítaví. Kniha je opravdu emočně náročná, ale vyvážená. Trpíte s Ellou, ale zárověň musíte milovat Briana pro jeho skvělý humor a velké ego. Scénu na FantasyConu jsem si vážně užívala. To prozření bylo velmi zábavné :D

"Řekni mi auto."

Jsem moc ráda, že alespoň jedna sestra našla cestu k Elle a vztah rodiny se zlepšuje. Velmi mě překvapila postava Roba. Ze zamilovaného kluka se stane přítel na celý život. To asi málokdo dokáže. Na konci knihy bylo několik skvělých momentů. Jak už jsem zmiňovala omluva Jennifer. Pak také pravda, kterou Elle odhalil otec o tom jak poznal její matku a co se mezi nimi odehrálo. Konečně člověk alespoň trochu chápe. A stejně nechápe! Je to těžké. A díky tomu všemu je atmosféra mnohem lepší a Ellin podpůrný systém vážně funguje. Uf!


Elle Kennedy, Sarina Bowen: Hodnej kluk

26. března 2018 v 20:26 Erotické romance
Další hokejista, který musí sbalit dívku svých snů.
Jenže ona si o něm myslí, že je to namachrovaný pitomec.

Zuzka:

Řečeno bez obalu - Elle Kennedy by zas měla psát sama a bude to lepší. Tedy… jistě, nemůžu soudit, jestli za všechno to, co se mi v Hodném klukovi nezdá, může její spoluautorka, ale od Elle jsem četla více věcí a všechny byly lepší. A nebyly tak podivně klišoidní.
Hodnej kluk není vysloveně špatná knížka, ale není to ani nijaký skvost. Je tu vše, co čekáte. Pěkná holka, namakaný sebevědomý kluk - tentokrát už jsou oba dospělí - potrhlé rodiny, skvělí kamarádi a spousta hokeje, vtipů a narážek. Blake je samý vtípek a dvojsmysl - no spíš jednosmysl, Blake prostě říká, co si myslí a jak si myslí.
Příběh je jednoduchý, nic složitého, za srdce vás nevezme a až se s nimi setkáte ve výtahu, tak se praštíte do hlavy, jak mohou být ti dva tak pitomí a nechat se nachytat, když od začátku bydlí ve stejném domě s bratrem hrdinky?
Takže, pokud chcete odpočívat a nebýt ničím překvapeni, tak hurá do toho.

Miška:

To bylo táááák roztomilý. Teda hlavně ten konec.
Ale vezmeme to popořadě. Kluk posedlej sexem, co se před pěti lety pořádně spálil, k němu holka, která snad konečně objevila, čemu se v životě chce věnovat, a přítel by jí momentálně jen překážel.
Opravdu vás tady vůbec nic nepřekvapí a celkově to je strašně neoriginální, takže za mě lehce zklamání. Jasně, Blake teoreitcky trochu motal slova, ale to bohužel působilo dost vynuceně. A zápletka s Molly? Možná aspoň tu autorky nemusely napsat tak okatě.
Konec byl naprosto slaďoučký. Hotová cukrová vata, ale kdo by si stěžoval, že? Mrkající
V rámci žánru tomu asi není nic moc co vytknout. Je to vtipné, není to moc zdlouhavé, každou chvíli si tam zasexujou, a dokonce to má i nějaký děj. Takže vlastně špička :-D
Upřímně jsem se bavila, ale kdybych to četla třeba hnedka po Turbulenci, tak se mi to líbit nejspíš moc nebude.


J. R. Ward: Bratrstvo černé dýky

24. března 2018 v 14:43 Erotické romance
Upíři, sex, sex a upíři

Zuzka:

První díl - Milenec z temnot - jsem začala číst jako oddechovku, jelikož jsem potřebovala odpočinkovou četbu… no, to se teda povedlo :D
Ačkoliv mám kolem sebe nadšený fanklub, já sama jsem této sérii nepodlehla. To je slabé slovo, vlastně mám problém zachovat vážnou tvář, když o ní mluvím.
Tak tedy - do prvního dílu jsem se nemohla začíst. Sex, chlapi, sex, tvrdý sex, pak ještě sex… a kde je nějaký děj? Přestala jsem číst a vrátila se k tomu po pár měsících, že dostanou "milenci" ještě jednu šanci. Neměla jsem nejmenší problém si pamatovat nastíněný příběh, protože ho tu vážně moc nebylo. A tak jsem knihu konečně dočetla. S těžkým srdcem jsem si řekla, že svět je tu moc hezky vymyšlený a zaslouží si to, abych zkusila i druhý díl.

Milenec z věčnosti měl skvělý vtipný začátek, takže ponořit se do něj nebylo nijak těžké. Plusové body za postupné odkrývání upířího světa, jejich pravidel a zvyklostí. Nic se na vás nechrlí jako telefonní seznam, ale jen tak mezi řečí se dozvídáte drobnosti, které tvoří krásný celistvý obraz. Další plus je pojetí - díl zamřený na danou postavu nebo dvě, ano, jako obvykle víte, kdo s kým skončí, takže jejich útrapy lásky někdy působí poněkud směšně, ale vem to čert. Navíc je vše psáno er-formou, což je ještě o něco lepší. Příběh tak má větší sílu. Zvláštní, já vím, ale je to tak.
Přirozeně je tu stále neuvěřitelné množství sexuálních scén a jsou čím dál tím vyhrocenější. Člověk ani nechce pomyslet, co se bude dít v osmém díle :D Ať mi čtenářky netvrdí, že tyhle scény přeskakují nebo je už vůbec nevnímají - vždyť jim z těch knih vlastně nic nezbyde :D

Probuzený milenec nebyl špatný, ale slibovala jsem si od něj víc. Byl zaměřený na mého oblíbeného upíra. Jenže když je z nejdrsnějšího psychopata udělán plyšový medvídek, jaksi mě to přestane zajímat. Ano, fanklub mi tvrdí, že to tak není, že se to tak jen jeví a časem bych se dočetla k lepším věcem, ale já už na to neměla. Navíc, a to mě skutečno vadilo, jsou zde nesmrtelní záporáci. Ne že by je nešlo zabít, ale klan elitních upírů, který je na to školený a celý život zasvětí jen a jen zabíjení záporáků, si s nimi není schopný poradit? WTF? Nechápejte mě špatně, já mám ráda, když je soupeř rovnocenný, jenže tady ten umřel snad už pětkrát, ale vždy se objeví znovu. Chcete mi tvrdit, že upíři s jejich smysly a výcvikem si nikdy nevšimli, že vážně není tuhej a ještě ho nechají zdrhnout? To jsou fakt lamy :D

PS.: Obálky? To jako vážně? Asi s výjimkou dvou jsou vážně hnusné… Nechápu.

Miška:

Už jen jednotlivé názvy knih, je to samý Milenec, poukazují na to, co bude hlavním tématem jednotlivých dílů. Sex. Jsou to prostě erotické příběhy, kde minimálně jednu hlavní roli hraje upír.
Sexu je tam na můj vkus moc, v každém dílu se těm hlavním dvěma líbí něco jiného a ani mi nesedí, jak je to popsané.
Je to vážně škoda, protože jinak to má pořádný potenciál, autorka to parádně rozehrála, takže postupně může odkrývat další a další záhady, zamotávat a propojovat osudy,…
Svět si vymyslela hezky. Upíři mají radši upíří krev. Lidská jim nedodává takovou sílu. Upírem se člověk (až na výjimky :-D ) pouze rodí. Rodí se slabý, téměř slabší než člověk a později u něj dochází k proměně. Dost často proměnu nepřežije. A mít dítě je pro upíří pár hodně obtížné, něco jako pro elfy (ne že by tady byli nějací elfové) :-D
V knížkách jsem toho musela hodně přeskakovat. Příběh sám o sobě snad v žádném dílu nebyl vyloženě špatný, ale… Přeskakovala jsem prakticky veškeré erotické scény a kapitoly psané z úhlu pohledu záporáků jsem spíš jen prolistovala. To moc prostoru ke čtení nenechává.
Jsou díly slabší i dobré. Jde asi dost o to, kdo z havních hrdinů je vám sympatický. Já třeba z nějakého důvodu nemám ráda Butche, takže Nalezený milenec (4. díl) mě dost otravoval. Úvodní díl Milenec z temnot byl… Musela jsem si zvyknout na ten sex a záporáky, pak by se to dalo, ale příběh Wratha byl slabší nebo spíš špatně napsaný. Rhage byl na tom o poznání lépe. Zsadist, Probuzený milenec, byl pro mě pecka, protože už od prvího dílu bylo jasné, že vůbec není tak zlý, za jakého ho všichni považují, že je to vlastně naopak, že je z nich svým způsobem nejcitlivější. A ty výlety do jeho minulosti? Bomba! Z Phuryho jsem byla dost zklamaná… Prostě je to s tím jak na horské dráze a čtu dál snad jen proto, že jsem vážně zvědavá na Krále (12. díl).

Pokud fandíte erotice a nevadí vám upíři a boje, tak by se vám to asi mohlo dost zamlouvat. Pokud ne, tak ruce pryč.